Zeptejte se mužů

Selly se ptá:

Ráda bych věděla jak reagují muži na sdělení ženy, že čekají společné mimi - podotýkám, že chtěné. Čekala jsem radost a zatím to jsou veliké rozpaky. Říkal, že si mimčo moc přeje a nyní mám pocit že neví, že tápe. Je to normální? Potřebují muži více času tuto informaci vstřebat?

Milá Selly, Přiznám se, že takového muže, o kterém píšeš, jsem osobně nepotkal. A já takovej určitě nebyl. Své děti jsem „vynosil" spolu s mojí manželkou, naslouchal, jak jim tluče srdíčko, jak kopou... Předtím, než jsem je obě „odrodil" v den „D" v porodnici. To ale neznamená, že ten Tvůj takovej nemůže být... Muži si mezi sebou, myslím, takové „zážitky", jak prožívají těhotenství se svojí ženou, nesdělují, ani když jsou kamarádi či přátelé. „U piva" mluvíme skutečně o něčem jiném... Jsou dvě možnosti asi. Buď je to mimčo z jeho strany nechtěně - a tedy Ti jen říkal, že jej chce – nebo jej chce skutečně stejně jako ty – jen mu ta situace dělá skutečně problémy se s ní vyrovnat, jako s nečím novým, neznámým. Podle mě se jedná o možnost druhou, s daleko větší pravděpodobnosti. Vůbec bych nad ním nelámal hůl, ani nad vaším vztahem. Stále to může být vztah na celý život - a on dobrým otcem Tvému dítěti. Pokusím se Ti řici, proč. Na (polopatistickém) příkladu, vím, není ideální, ale pokus se do něj vcítit, prosím. Mám kamaráda. Táhne mu už na padesát. Je fanda na motorky. Mimo jiné. Jinak docela normální seriózní kluk. K dětem fér, ale tvrdej jako řemen. Stará garda. Teď má dvě motorky, staré ČZ a Jawu.. Pérák. To je jedno. Sem tam prostě se do té garáže, kde je má, zavrtá, a nic pro něj neexistuje... A jednou za čas svojí milou, moc inteligentní ženu-doktorku, a matku tří dětí, požádá, aby se s nim šla projet. Ta moc inteligentní žena o to vůbec nestojí. O motorky nemá žádný zájem. I když jsou to „dítka" jejího muže. Jejich „společná" dítka ale... Svého chlapa však miluje. Když jí však dotáhne do té garáže, ty motorky mu pochválí. Když se jí ptá, která se jí líbí, říká že „modrá". (Ta druhá je červená...) A poctivě u svého chlapa vydrží, v garáži. Jsem si jist, že u toho myslí na něco úplně jiného. Třeba na to, co dá zítra dětem do školy na svačinu. Teď to obrať, Selly. Muže před narozením vlastního dítěte - dle mého názoru - děti (moc) nezajímají. Vůbec. Má to prostě muž v hlavě jinak poskládaný, než žena. Nebude s Tebou s nadšením vybírat barvu dupaček... Zajímá jej před těhotenstvím běžně těch pár minut sexu, potěšení, co se týče rozmnožování... U toho však běžně na dítě nemyslí. I když ví, že se může narodit, podle toho, jak moc ví, že bereš nebo nebereš antikoncepci obyčejně... Pak přichází to období, to skutečně pro ženu nejkrásnější, kvůli kterému žena už žije obyčejně od určité doby (které vám my muži bychom měli jen závidět, kdybychom ovšem věděli a cítili, co vlastně...). Těhotenství. Já vím, taky vás všechno bolí, máte chutě, problémy, návaly atd atd... Avšak nakonec o tom všem u kafe s kamarádkami, a později se svými dětmi a vnuky mluvíte jako o skutečně tom nejhezčím... Co je však tohle období pro muže? Ztrácí se mu (fyzická) krása ženy před očima. („I obléká se „divně", nemohu ji ani nikam vzít už..."). „Něco" tam v ní roste... Co to je? Kdo to je? Proč mu to dělá? Roste mu konkurence (alespoň podvědomě muž „něco" cítí). Někdo, s kým se musí dělit pomalu. O čas, energii, úsměv, tělo ženy... Navíc, řekněme si rovnou. Mnoho z nás mužů má „problémy" s vlastní ženou, i když má jen „své dny" každý měsíc, a dekujeme se raději do hospody, na squash, do kanceláře, na nákup, na chalupu pracovat (dobrovolně...) jen abychom s ní v těch hodinách či dnech nemuseli být... A v těhotenství to vše může být ještě horší, to mi doufám potvrdíš. V psychice ženy (vůbec nemyšleno negativně, hormonům nevládneme...) - která se projevuje i vůči vlastnímu muži. A teď si představ, že to všechno jednoho dne na muže vybalíš najednou... „Budeme mít miminko!" (Porovnej: „Opravil jsem po roce a půl konečně tu modrou motorku!" - Jak moc Tě to zajímá?!?). To víš, že Tě asi nejdřív zulíbá, možná pozve na večeři či koupí buket růží... Ale možná ani to ne... Pak se s tím ale musí X dnů, týdnů, měsíců (?) vyrovnávat. (Srovnej: „Co je mně do „jeho" modrý motorky?!?") Někdy se mu to nepovede vůbec možná, dokud jsi těhotná. Možná se Tě dokonce během těhotenství ani nedotkne, jako ženy, bude se Tě (tak trochu] stranit... Jako bys byla špinavá, nečistá... Dítě se však narodí. A on je tady. Hrdě veme kočárek a jde se procházet. Dá Ti víc peněz. Víc pomůže [To už i během těhotenství určitě, pokud za něco stojí...]. Sex je jako dřív (nebo taky ne, já vím, ty na to nemáš pomyšlení, jsi unavená po náročném dnu), opět s Tebou začíná pořádně spát... Jo, máš pravdu, možná nebude chtít v noci s Tebou k dítěti vstávat, „kojit", přebalovat... To ale vůbec neznamená, že dítě nebo Tebe nemá rád... Prostě je „zařízen" na něco jiného. (Na názory feministek o rovnosti pohlaví v těchto věcech mám svůj shovívavý názor, i když já jsem k dětem sám vstával... Jen s kojením jsem měl problém, i když jsem se snažil... Nebráním jim však, aby mě kamenovali...). A pak, později, dítě je větší. A oni dva jsou kamarádi, všude spolu. S Tebou nebo bez. A ty koukáš, jak hodného tátu Tvé dítě, děti mají.... Prostě Ti svoji lásku k Tobě a dítěti už během začínajícího těhotenství, i později, bude projevovat po chlapsku, jinak, než Ti dokonce projevuje v těchto krásných dnech těhotenství i Tvá tchyně, která je najednou milá, milejší, než jsi jí vnímala předtím... Radí, co a jak - a ty jí seš vděčna dokonce - a přehodnocuješ svůj vztah k ní... Muž Ti jí dává jinak, svojí lásku, než kamarádky, jinak než maminka v té době... Jak? Pokus se jí vidět, uvidět v něčem, vyzkoušej si jí případně nějak - věřím, že se nemýlím - a Tvůj muž Tě o ní přesvědčí... Chápeš, jak to myslím, Selly? Máš doma chlapa. Je to silnej tvor, nebo se alespoň na něj hraje. Ale dítě - a ještě k tomu malé, nebo dokonce nenarozené – o to víc první – a ještě k tomu vlastní - je něco, s čím se jen těžko srovnáváme. Dej mu čas. Já bych si jej na jeho místě rovněž přál od Tebe. I kdybych se jinak tvářil ve všem jako King, nebo dokonce SuperKing, řešil světové problémy na počkání... Tohle je něco jiného. Na otcovství nejsme nijak připravováni. Jsme zvyklý na lov mamutů, a domů přijít až k hotové večeři, tak nějak. Zato toho mamuta co přinesem domů, ten pak stojí za to... Závěr a odpověď na Tvůj dotaz, Selly: Dle mého názoru je Tvůj muž normální.