Zeptejte se mužů

Zuzka se ptá:

Dobry den chtela jsem poradit chodim a jsem zamilovana do zenateho muze ktery ma 2 deti je taky zamilovany jsme spolu rok.....a cekam na nej nevim co mam delat nechci ho ztrati ale zaroven je to hnus mit zenateho chlapa uz vuci tem detem.Jenze s zenou si nerozumi jeho zena je hodna ale absolutne si s ni nerozumi to vse nasel u me a vim ze kdybych ho nechala moc by se trapil a nasel by si stejne jinou....Ted chce stavet rodinny dum pro rodinu a ja pojedu do prahy ale budu za nim jezdit kazdy vikend.A jednou se nastehuji k nemu je mezi nami velky vekovy rozdil me je 19 a mu 35.Chtela bych znat nazor na nas vztah dekuji predem.

Milá Zuzko Asi Ti radost neudělám, možná moji kolegové? Přeposlal jsem jim Tvůj dotaz rovněž, pro jistotu. Buď jsi ještě moc zamilovana – nebo slepá? Ty chceš být „dívka na telefonu“ pro muže na druhém konce republiky, k dispozici, kdy si řekne - nebo kdy ty budeš mít čas? To vše pro muže, který [jakkoliv říká, že si ze ženou nerozumí...] se navíc bude víc a víc se svojí rodinou spojovat avizovanou stavbou rodinného domu? Neříká Ti tím jasně, že „má rád svojí rodinu“, své děti? Že mu za to stojí do ní investovat peníze, čas, energii?!? A že se svojí ženou chce žít pod tou jejich novou střechou?!? Že to není dnes "střecha pro Tebe"? Co Tě k tomu vede, Zuzko, pro pána krále... Kolik Ti je – patnáct? Jen ho nech, ať se sám potrápí s tím, co si spískal ve svém životě. Navíc, tak špatné to zase s ním nebude, myslím... Ty tady nejsi od toho, brát "pláče" dospělého zralého muže na svá mladá bedra, (či jenom ňadra?), či do duše... Navíc z toho, co píšeš jinak, vypadáš jako rozumná žena, vidíš sama velmi jasně negativa svého jednání, resp. celé nastalé situace... I jak se v ní "hnusně" cítíš... Kruci, zapři se, zamilovanost „do blbého muže“ (blbě zvoleného) překonej čtením knížek, aerobicem či spinningem každý večer, nebo běhej maraton kolem vašeho městečka, nebo se modli nebo něco... Nebo se dej na drogy klidne raději, to zničíš jen sama sebe... - ne však další lidi, rodinu kolem... Pro pár polaskání navíc jen...?!? Jednou za týden nebo dva jenom k tomu?!? A roky dalšího (marného?) čekání pro sebe...? Víš vůbec na co? To si sama sebe tak nízko ceníš? Stačí Ti to? Jak dlouho, myslíš? Když má on problémy se ženou, ať si je vyřeší sám, na to Tebe skutečně nepotřebuje. Myslím navíc, že Tvoje přítomnost v jeho životě není k řešení jeho problému (pokud je vůbec má...) vůbec potřebná, naopak - komplikuje to. Slibuji Ti, že v Praze je tolik minimálně stejných chlapů, jako je „ten Tvůj“, že se budeš moci zamilovávat každý den třikrát... Navíc do svobodných. Přeješ si věk 20-25? Máš je tedy (tady) mít... A když ne, osobně Ti nejakýho najdu zde... [A když uspěju, tak na Babinet snad začnem službu pro "nešťastně zamilované ženy", a řešení jejich problémů...] Věřím, že když svůj dotaz navíc šoupneš do Psychologické poradny na Babinet, nebo Pavlače apod. tak tam dostaneš „naplácáno“ ještě více, přímo od žen... Když se mýlím, máš u mě alespoň hrnek Babinet a osobní omluvu...