Až do letošního podzimu jsem jeřabiny, stejně jako obtížný hmyz, považovala za něco nadbytečného. Záplava svrasklých kuliček ze stromu od sousedů každoročně zasype naše dětské pískoviště (a nechte je tam, když máte doma dítě, které ještě vzhledem ke svému věku považuje všechny červené bobule za oblíbené maliny). Aby toho nebylo málo, když pak po měsíci ustavičného opadávání konečně dojdou statnému jeřábu jejich zásoby, nechá nás postarat se ještě o hromady suchého listí.Udělejte si z nich jeřabinku, vytrhl mne před pár dny z přemýšlení o střední délce života jeřábu sladkého sousedčin hlas. Stará paní si evidentně můj zasněný pohled, upřený na strom, vyložila úplně obráceně. Jako by to samo o sobě nebylo k uvedení do rozpaků dost, navíc jsem ani netušila, že se z jeřabin dá vůbec pálit nějaký alkohol. V nestabilním duševním rozpoložení jsem vyhrkla slib, že se nejdřív pokusím o něco jednoduššího, třeba o marmeládu.

^{(fotografie: Pixabay)}

K navrácení ztraceného klidu mi ani tak nepomohla její rada, že bych si měla dát pozor na tuhé slupky jeřabin, jako spíš záplava zajímavých informací, které se potulují tam někde venku na internetu. Kvůli obsahu flavonidů, železa, vápníku či jódu jsou totiž jeřabiny velmi hodnotné, zejména při potížích s krevním tlakem, při stresu, zánětech nebo ve spojení se špatnou činností štítné žlázy. Trochu mne děsilo pomyšlení, že sousedčin jeřáb nemusí mít jedlé plody, jenomže důvěryhodné zdroje mluví o tom, že jeřabiny jsou jedlé všechny, avšak ty z jeřábu sladkého jsou chuťově nejlepší a nejvhodnější k dalšímu zpracování. Stejně jsem si před následnými experimenty raději ověřila, že listy sousedovic jeřábu jsou pilovité jen na koncích, jak to má skutečně u jedlejší varianty být. Co jsem však nečekala, byla zajímavá a poměrně příjemná chuť. Jeřabiny nejdříve chutnaly po podzimu, stejně jako jablka, jen konzistenci měly jinou, měkkou a jemnou. Na závěr přišla lehká, ale vytrvalá natrpklost. Ideální surovina na to, aby byla dochucena skořicí, hřebíčkem a cukrem. A nebo taky použita jako doplněk k masu. Přestože existuje nejeden recept na naložení jeřabin á la brusinky, jeřabiny si zaslouží své vlastní recepty a samostatný přístup, z dýně také ananas neuděláte. Já jsem se pro tentokrát rozhodla pro snadnou marmeládu a stejně tak jednoduché kuře na jeřabinách. Ještě že jsem neuklidila štafle zpátky na své místo, za pár dní je ještě budu potřebovat, až si polezu pro další dávku červeného podzimního zlata. A pak znovu, protože jeřabiny se prý mají nechat přejít prvním mrazíkem, který letos ještě nedorazil. Pak budou ještě lepší. Hvězdičku, která se na nás směje zespodu každé bobulky, si prostě jeřabiny právem zaslouží.

^{(fotografie: Pixabay)}

Jeřabinová marmeláda

500 g očištěných jeřabin, 500 g cukru, 10 hřebíčků, kousek skořice, 20 g pektogelu (1/2 sáčku)

Postup: jeřabiny s jednou lžící vody podusíme v zakrytém hrnci 15 minut. Přidáme polovinu cukru a pektogel, přivedeme znovu k varu, vsypeme i zbývající cukr a povaříme ještě 5 minut. Odstraníme koření a ještě horkou marmeládu plníme do čistých předehřátých sklenic. Ihned zavíčkujeme.

Kuře na jeřabinách

4 kuřecí stehenní řízky, 3 lžíce másla, 250 g očištěných jeřabin, 1/2 kelímku šlehačky (120 ml), sůl

Postup: Maso nakrájíme na větší kousky a na rozehřátém másle ho osmahneme ze všech stran dozlatova. Podlijeme trochou vody, přidáme jeřabiny, osolíme a dusíme přikryté na mírném plameni 30 minut. Maso vyjmeme a dáme stranou, šťávu s měkkými jeřabinami propasírujeme přes síto. Do omáčky přidáme šlehačku a ještě několik minut povaříme na mírném ohni do zhoustnutí. Maso přelijeme omáčkou a podáváme s rýží nebo knedlíkem.

^(reedice)