Vlastně jsem maso nikdy moc nejedla, nechutnalo mi. Pamatuju si, jak jsem ve školce sedávala nad talířem se zbytky masa, které jsem zatvrzele odmítala sníst (tvrdohlavá býčice?), zatímco ostatní děti už dávno v postýlkách vyspávaly povinnou odpolední hodinku. Ve školní jídelně pod dozorem učitelek moje kousky masa, které jsem vypitvala z UHA s rýží (asi každý zažil nesmrtelnou Univerzální Hnědou Omáčku), mizely v blízkých květináčích nebo pod stolem, později  už bez dozoru  jsem objevila, že maso je velice žádaným artiklem a že se dá v jídelně vyměnit za spoustu dobrých věcí.Takže když jsem někdy v šestnácti začala objevovat ideologické aspekty vegetariánství, nedělalo mi žádný problém přestat jíst maso úplně.

Celkem snadno jsem dokázala odhalit maminčiny triky, jak do mě dostat maso aniž bych si toho všimla, těžší bylo překonat nářky mojí babičky, která nikdy nepochopila, že mi k nedělnímu obědu stačí knedlíky a zelí, a proto mi dodneška zvlášť připravuje knedlíky ovocné (nebráním se, mňam).

Dnes se ze mě stal příležitostný hříšník,  ryby miluju a kuře sem tam taky nedokážu odmítnout. Přesto se raději prohlásím za vegetariána, abych nemusela čelit poznámkám ostatních, že ryby jím, protože neřvou. Ačkoliv je už dneska ve větších městech vegetariánská nebo bio jídelna samozřejmostí, spousta lidí je stále pořád přesvědčená, že pro vegetariána je normální populace bandou opovrženíhodných masožroutů, se kterou se nemluví. Jako kdyby tohle nevyřčené přesvědčení vedlo k tomu, že se pořád ještě někdo ušklíbá nad tím, že nejím maso. Ve skutečnosti ze všech vegetariánů, které znám, má tyhle pozérské sklony asi tak jeden. Většina z nich jsou milí lidé, kteří svým přesvědčením nikoho neomezují a svoje rostlinožroutství chápou jako soukromou volbu.

Tři důvody, proč někteří lidé nejí maso:

Důvod první: zabíjení.

Ačkoliv miluju vůni uzenářství a nad hezky upečeným kuřátkem se mi sbíhají sliny, vadí mi představa, že to maso bylo živé. Asi je to tím, že jsem vyrostla ve městě. U babičky na vesnici bylo normální zabíjet králíky nebo prasata, ale mě se nad tím vždycky obracel žaludek. Každopádně čím míň to maso připomíná zvíře, tím líp pro mě. Je to alibismus, ale je to tak.

Důvod druhý: konzumerismus.

To je důvod většiny vegetariánů, které znám. Nejde ani tak o to, že jíme zvířata, dělali jsme to vždycky (nebo skoro vždycky) a dělá to spousta dalších tvorů na této planetě. Jde o to, jak se k těmto zvířatům chováme, kdy  spousta z nás zná apokalyptické záběry z velkochovů, transportů zvířat nebo jatek. Masová produkce přeměnila živé tvory na věci bez vlastní důstojnosti. Vegetariánství je jen osobním odmítnutím takového přístupu. Často ani nejde o vegetariánství v pravém slova smyslu, protože kuře od babičky z Vysočiny nebo maso v biokvalitě je vítaným zpestřením jinak převážně rostlinného jídelníčku některého vegetariána.

Důvod třetí: obava o vlastní zdraví.

To z velké části souvisí i s důvodem číslo dvě. Právě velkochovy jsou místem, kde se zvířatům dostává do těla spolu s nekvalitní a jednotvárnou stravou spousta antibiotik, hormonů a chemických látek, které v mase zůstávají. Jinak by to mělo být s bio masem, u kterého máte záruku, že zvíře žilo v důstojných podmínkách a maso neobsahuje žádné umělé škodliviny.

Vegetariánství, ať už to znamená kterýkoliv z těch důvodů uvedených nahoře, je především věcí osobní volby. Spousta vegetariánů není vybavena neprůstřelnými argumenty pro svoji víru, jde jen o jejich osobní hodnotový žebříček. A přiznám se, že když jsem v létě při treku v Alpách uviděla po třech dnech dřiny salám, tělo se přihlásilo o své a všechna dobrá předsevzetí šla stranou.

Naše tipy :

• Vegetariánství - úvod

• Vegetariánství - typy

• Vegetariánská dieta: Na co si dát pozor!

• Nechť tvá strava je tvým lékem, a ne tvůj lék tvojí stravou