Magazín | Doteky múzy

1922: Naděje
Autor: Jana Lejčková Naděje Každý den snažím se držet své plané naděje Den co den bráním se svojí nemoci Přesvědčím sama sebe že se nic zlého neděje A že se dočkám pomoci Roztírám kapky rosy na okně Před bouřkou a blesky oči zavírám Poslouchám klokot vody na okně Cítím jak po minutách umírám Když ráno vstanu a nic se neděje Mám na sebe jen...
1813. Vhozeni do života
Vhozeni do života Bůh by měl stvořit nového člověka s uhašenou touhou po bohatství a moci pravda není oblečení co se převléká a...
1812. Minulá
Minulá Měla jste tolik smutné oči jak by v nich soumrak zakotvil v těch chvílích zem se semnou točí a jako sebevrah, jenž skočí ...
1811. Uviaznutá v bezfarbí
Uviaznutá v bezfarbí tečie clivá melódia známe slová je trištvrte na jeseň... u mňa takmer celá belosť snehu ...
1810. Růže
Růže Ze všech dárků je jeden zvláště milý, barva, tvar, vůně mé smysly krásou pohladily. Štíhlý stvol vložím do bílé vázy, tu štíhlost...
1809. Zákon lomu
Zákon lomu Něco se ve mně zlomilo, nevím, co to bylo, nebo nebylo a proč se to ve mně lomilo. Dlouho to okolo chodilo. Něco...
1808. Sluneční balada
Sluneční balada Jde o text písně, který jsem kdysi napsal, ale nikdy jsem k němu nesložil hudbu. Možná, že to tak mělo být... Píše...
1807. Nitro
Nitro Zavři očka sladce spi pod víčky z čokolády anděl nese nové sny vánkem z drakyády pel něžně rozfoukne zachytí se v...
1806. Koloběh života
Koloběh života Co se jen člověk naplahočí po vysoko položených horách života, aby jak voda posléze svou vlastní vahou stekl...
1805. Smysly
Smysly Kolem sebe se dívám a nic nenalézám, když nejsem s Tebou nic nevidím naslouchám šepotům, hřmění mně děsí, smysl mi uniká, když...
1804. Věčný sníh
Věčný sníh S lehkostí našlapuješ, nohama maluješ, jméno do Věčného sněhu, vykoupeného za Tvou něhu… …když necháš ledové vločky...
1803. Kde jsi se vytratil
Kde jsi se vytratil Čím těžší je život sám, tím více na tebe vzpomínám, chybí mi Tvá slova, Tvůj hlas, Tvé hluboké oči. Tak...
1802. Pan Nikdo
Pan Nikdo Toulá se křížem krážem ulicemi města bez pouličních lamp S prázdnými kapsami v prošoupaných botách Celý svůj život nosí...
1801. Memento rozházených hraček
Memento rozházených hraček Hračky pozdních odpolední špína kolem malých uší pohled který nezevšední nepláče se jenom prší ...
1800. Lidi a člověci
Lidi a člověci Babička mi sice na otázku, jak se řekne jedna liďa, řekla, že člověk. Ptala jsem se jí samozřejmě ještě jednou a zase...
1799. Tání
Tání Taješ (pode mnou) Jako sníh (v mých dlaních) ...
1798. Někdy…
Někdy… někdy jsou rána zoufale nepřesvědčivá proč vstát z postele – moje tělo z kofeinu a nikotinu odmítá připálené toasty...