Erika se ptá:

Dobrý den. Už předem děkuji za odpověď, protože tím by jste mi velmi pomohli. Je mi sice teprve 17, ale nevím si už nějak rady. S mým přítelem jsem chodila rok a půl, občas nějaké ty hádky, problémy, znáte to... ale milovali jsme se, možná, že z jeho strany až moc :') a když to shrnu: rozešli jsme se z toho důvodu, že jsem ho podvedla... ne jednou, byla jsem hloupá, nevěděla jsem, co chci, nevěděla jsem, jak úžasného kluka jsem měla, kvůli mě začal podnikat a už přemýšlel na budoucnost. V tomto ohledu je všímavý a rozumný. Po rozchodu je to pár týdnů, no asi měsíc. Chvilku jsme se nestýkali, teď se stýkáme. Koukáme na filmy, povídáme a předevčírem jsme se spolu vyspali... asi to není dobře, ale já se bránila, on jakoby naléhal, ale radši si od toho nic neslibuji... po rozchodu jsme spolu byli i dva týdny na horách a já se ho pak zeptala, proč tedy mě tam bral, když mě nechce a on že si myslel, že se vše spraví... ale asi tomu tak nebylo. Jenže já ho miluji, už jsem si uvědomila, co jsem ztratila a rozhodně ho nechci nechat nějaký jiný, to opravdu ne. Myslím si, že mě furt miluje, ale je až moc hrdý... ostatně jako každý muž a dává najevo, jak mu to je všechno už jedno, ale vím že není, i od kamarádů... :) Toto je jen stručný popis situace. A moje otázka zní, jak se mu teď ukázat v tom nejlepším světle a jak ho dostat zpátky, jak sním mám komunikovat? On, i když je kluk, tak je citlivý, ale to co vím jistě, že ho chci zpátky a začít s ním znova. Prosím, odpovězte, nikdy jsem nebyla tak zoufalá a na dně. Takového kluka už nepoznám, i když si říkáte, že mi je teprve 17 a že nic nevím, není tomu tak, ano, nevím vše, ale pravou lásku jsem potkala a nechci o ni přijít. Chci začít znova, ale sním. Děkuji Erika.

Milá Eriko,

jsi ještě opravdu hodně mladá a tak vše, co řešíš ve vztazích, je plné emocí a prakticky bez rozumu (to není výtka, ale fakt: sám jsem na tom v sedmnácti nebyl jinak). Je tedy důležité nejprve nechat vše vychladnout a opravdu si uvědomit, co chceš. Musíš vědět, jestli jsi opravdu připravená na to, být mu věrná (já toho v sedmnácti rozhodně nebyl schopen, i když jsem si to tehdy myslel).

Podle mě je hrozně brzy na to, aby jsi mohla vědět, že je ten pravý. Já sám dospěl až někdy ve třiceti, stejně tak moje žena. I proto bych si Ti dovolil radit, aby jsi se na něj nevázala. Ano, snaž se s ním být, chodit s ním, ale neplánuj budoucnost, na to je opravdu velmi brzy. Užívej krásných sedmnácti, dej příteli najevo též tvojí svobodu, protože pouze jako vnitřně svobodní máte šanci někdy v budoucnosti vytvořit pevné partnerství.

K příteli se chovej jako ke kamarádovi a milenci najednou. Dávej mu najevo, že ho máš ráda, ale neobtěžuj ho s tím. Nech ho i samotného chodit na akce, chce-li, a nikdy mu nic nevyčítej. Nejste si sobě nic povinováni, jste svobodní a zůstaňte svobodní. Správný čas pro trvalý vztah sama jednoznačně poznáš a jestli je tvůj přítel životní láskou poznáš ještě později. Ty pravé a opravdu pevné vztahy vznikají v mnohem pozdějším věku.

Shrnu-li to: snaž se být s Tvým přítelem, řekni mu o svých pocitech a lásce, ale nech ho žít, jak chce, nijak ho neomezuj. Budete-li chtít být oba dva spolu, buďte, nebudete-li, prostě travte svůj čas zvlášť. A hlavně: buď trpělivá a užívej si života, na světě je tak krásně...