Kamila se ptá:

Dobrý den, potřebovala bych vysvětlit vaše chování. Myslím chování vás mužů, lépe řečeno mého přítele.
Známe se zhruba 4 měsíce, seznámili jsme se na internetu. Oba jsme hledali vztah, oba jsme chtěli nebýt sami, takže vlastně ideální stav. Po několika schůzkách jsme zjistili, že toho máme i hodně společného, podobné nebo stejné názory  tzn. ještě ideálnější stav. Oba jsme na sobě finančně nezávislí. Oba jsme hodně dominantní.
Zhruba po měsíci od seznámení nás okolnosti donutili začít spolu bydlet u mě v bytě. Ze začátku mi to vadilo, protože jsem to považovala tak trochu jako vpád do mého soukromí, ale potom jsem to přestala řešit. Přítel mne miloval od začátku a velmi intenzivně. Mě to nějakou dobu trvalo, ale už jsem v tom také až po uši. Začala jsem se o něj více zajímat a nevím, jestli jsem si toho dříve nevšímala, protože mi na tom tolik nezáleželo, ale … začíná mi vadit některé jeho chování. Dokonce ho považuji za nepřípustné. Celý náš vztah mi najednou přijde jako JÁ a TY … ne MY. Ve společném soužití to v praxi znamená: Je dlouho v práci, ale nedá mi vědět, prostě přijede pozdě. Slyšet vulgární slova je pro něj nepřípustné, ale sám je používá a to i v mé přítomnosti. Když se zdržím v práci já, rozhodně musí přijet domů později než já, i kdyby musel jezdit kolem domu. Vždy musí mít pravdu, i když jí prokazatelně nemá. A takto bych mohla pokračovat … A hlavně mi přestal dávat najevo svojí lásku – slovy, letmé doteky, pohlazení. Na začátku vztahu takový nebyl, strašně se změnil … Co to je?

Milá Kamilo...