Lásky vzpomínka
Být tak blízko,
a tak vzdálení, oddělení
papírem vzpomínek.
Dlaně vznášející se v prázdnu
ve snaze dotknout se té druhé.
Vodítko na jehož konci
připoután je sen.
Zemřít při pohledu do očí lásce,
je lepší než být rozerván větrem.
V krocích schovány mít naděje,
kampak mě dovedou.
Snad do míst kde souznění
objímá se s vášní.
Odkud se rodí slzy, snad z hloubi smutků,
které vykřičela duše.
Rozhodím je po nebi,
aby každý viděl jejich zář.
Pohladím růži,
ten temný nach,
zavírá své lístky,
s přicházející nocí.
Avšak vůni,
tu já budu cítit celičkou noc.
Tak jako dotek té kterou miluji.
...
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.