Hranice se otvírají a i my Češi, stále více poznáváme exotické končiny a kraje. Proč bychom se tedy nemohli oženit či provdat na čínském Taiwanu? Proti notoricky známým a poměrně fádním českým svatbám to všem zúčastněným slibuje nezapomenutelný a výjimečný zážitek.

Hlavní fáze čínských zásnub a vdavek už kdysi v dávnověku popsal čínský vévoda z Čou. Jsou to: na-kaj – předložení zásnubních darů rodině nevěsty, wen-ming - prozkoumání nevěstina jména a horoskopu (obřad osmi znaků), na-dži - věštění osudu manželství v chrámu, na-čeng – sjednání věna s rodinou nevěsty, king-ki - určení dne a hodiny svatebního obřadu a kin-jing předání nevěsty. Na Taiwanu potom byly tyto základní fáze čínské svatby obohaceny o další, čistě taiwanské prvky. Původní obyvatelé Taiwanu k tomu mají navíc ještě i své vlastní původní svatební obyčeje.

Celý poměrně komplikovaný obřad taiwanské svatby začíná v prvních měsících nového roku. Rodina mladého muže, který se chce oženit s jistou dívkou, podnikne první krok – najme si dohazovačku a seznámí rodinu vybrané dívky se zásnubními dary. Ten má za úkol zjistit, zda ženich má u rodiny nevěsty vůbec nějakou šanci. Pokud ano, rodina ženicha oficiálně požádá o sdělení jména kandidátky na nevěstu, přesného data jejího narození a o osm znaků. Tyto údaje jsou potom se stejnými údaji od kandidáta na ženicha napsány na červenou kartičku a předložena božstvům v chrámě, aby se zjistilo, zda předpokládaný pár čeká šťastná společná budoucnost.

Když je tato věštba zvaná příznivá, mohou se začít připravovat zásnuby. Při této příležitosti se předávají zásnubní dary, kromě jiného svatební koláče a zásnubní prsten. Jeho předání je klíčovým okamžikem. Jakmile rodina nevěsty zásnubní dary včetně prstenu jednou přijme, jsou zásnuby závazné a sňatek prakticky uzavřený. Rodina nevěsty potom posílá svým dalším příbuzným svatební koláče na znamení tohoto závazku své dcery. Rodina ženicha na to rodině nevěsty zašle oficiální svatební smlouvu, symbolickou peněžní sumu a různé svatební dary. Ženich také v domě nevěsty vykoná jisté obřady, které mají informovat předky nevěsty o budoucí svatbě.

Ta začíná oficiálním odchodem nevěsty od rodičů. Ženich si pro ni přijde, společně zapálí kadidlo, aby vzdali úctu předkům nevěsty, ženich poděkuje rodičům za vychování nevěsty, nevěsta se s nimi rozžehná a odchází s ženichem a celým svatebním průvodem ke svatebnímu obřadu a potom ho následuje do jeho domova. Když nasedne do auta nebo jiného dopravního prostředku, tradičně do nosítek, musí ještě před odjezdem z jeho okna vyhodit svůj vějíř, symbol toho, že všechny své staré špatné zvyky nechává za sebou.

Po příjezdu do ženichova domu snoubenci nejprve informují předky ženicha o šťastné události a potom musí projít pod košíkem na prosívání rýže od plev, přejít oheň a rozšlápnout kachlík. Všechny tyto rituály mají ze života páru odstranit neštěstí a přinést mu požehnání. Potom následuje svatební hostina, přičemž je třeba vědět, že jídlo a pití bylo vždy důležitou součástí taiwanské tradice. Ve městech se hostina koná obvykle v restauraci, na venkově venku před širým nebem. Když od hostiny uplyne několik dnů, vrací se novomanželé do rodičovského domu nevěsty, aby opět uctili její předky. Tento obřad se nazývá kuej ning. Novomanželka při něm od svých rodičů dostává jablka, pomeranče a banány jako přání blahobytu nového páru, který symbolizuje i tradiční výzdoba - košíček s hnízdem s vejci a s figurkami šťastné rodinky kohouta, slepičky a kuřata ozdobený listy cukrové třtiny. Rodina nevěsty při této příležitosti pořádá bohatou hostinu na počest zeťe, svého nového syna. Touto hostinou tradiční čínsko-taiwanský svatební obřad oficiálně končí..

Pokud se vám zdá málo exotický, můžete využít rituály některé z deseti domorodých taiwanských národností. Má to ale svá úskalí. U Amiů se ženich vždy přistěhovává k nevěstě, u Rukaiů a Paivanů narazíte na neproniknutelnou bariéru kastovního systému. Rukaiskou nevěstu na svatbu vždy nese v nosítkách osm urostlých mužů a její rodina se může těšit i na potravinové svatební dary včetně třeba celého vepříka a bas piva, U Paivanů jsou za nejcennější dary zase považovány keramické džbány. Nevěsta z kmene Hakka stojí během svatby na převrácené nádobě na rýži, protože se nesmí dotýkat země. Toto opatření zahání zlé duchy a zajistí blahobyt její rodině, až ji po svatbě nevěsta opustí.

Kromě toho se na taiwanských svatbách se setkáte také s lepkavými rýžovými knedlíčky symbolizujícími štěstí anebo podstoupíte věštbu ze slupky betelového ořechu po jeho vyloupnutí. Čím je zbylá slupka kulatější, tím budou novomanželé šťastnější. Další pozoruhodností může být dekorativně upravený párek velkých bílých ředkví – znak pro ředkev je totiž v čínštině stejný jako znak pro štěstí. Tentýž znak můžete zahlédnout na lampiónových lucernách nesených v čele svatebního průvodu nebo na nádherném závěsu před vchodem do svatební místnosti.

I na Taiwanu se ale může stát. že mladá žena či muž nemají to štěstí najít si partnera tak rychle, jak by si přáli. V tom případě navštíví některý z chrámů zasvěcený tradičnímu božstvu zásnub – Starému muži na Měsíci. Je to tak zaručený prostředek, že je v nich stále plno. Tradičním taiwanským svatbám tak rozhodně zánik nehrozí.