Mám dvě děti, se kterými jsem byla hned po sobě na mateřské. Je to tedy pěkná řádka let v domácím prostředí, nepřerušená pracovními návyky. Vždycky jsem si myslela, že já nejsem ten typ, který se bude obávat nástupu do práce. Ale nyní se můj pracovní návrat přiblížil a na mě dopadá panická hrůza.

 

Já vím, že spousta maminek má stejný problém, ale když se to najednou týká vás osobně a nemáte to pouze z doslechu, je to zákonitě jiné. Moje staré místo již neexistuje a tak se ani nemůžu uklidnit známým prostředím, do kterého bych se snáze vracela. Vím, že mi není nějak zvlášť moc let, čímž argumentuje třeba moje máma, ale najednou to nehraje roli.

ilustrační foto / Freepik

Ať vám je padesát, nebo třicet. Zdá se mi, že najednou má člověk strach úplně stejný. Do práce se vracím sice až za dva měsíce, ale už teď mám úplně rozhozený žaludek. Když se s tím snažím někomu svěřit, zaměňují to za lenost. Nikdo mi pořádně nevěří, že se opravdu vyloženě bojím. Naprosto se mi rozhodilo zažívání, mám návaly pláče, nemůžu spát, jsem potom neustále unavená, vyřešit i ten nejdrobnější problém je pro mě z ničeho nic ohromná potíž. S ničím si pořádně jakoby nevím rady, protože musím neustále myslet jen na to, jak nastupuju do práce a že se bojím.

Můj muž je mi velkou oporou. Když se mě ptá, čeho se tak bojím, nejčastěji se vlastně slyším odpovídat, že nevím. Zvykla jsem si být s dětmi doma, v bezpečí, bez stresu. Odvykla jsem si na dohled a pracovní řád. Bojím se, že nebudu stíhat pracovní tempo dnešní doby. Nemám nedůvěru ve své schopnosti, ale bojím se spíše takových drobných okolností. Nemám vůbec představu o tom, jak budu zvládat všechno dohromady.

Děti, manžel, práce, domácnost.  Dopadají na mě strachy, které nedokážu normálně vysvětlit. Ano, já vím, že by bylo dobré se obrátit na odbornou pomoc, ale to si skutečně nechávám jako poslední možnost. Zvládnu to?

Leona, 31 let

Odpovídá Mgr. Ingrid Molnárová, psycholožka online poradny MOJRA.cz

Z příběhu, který sdílela paní Leona, nejvíce vnímám prožívaný strach a úzkost z návratu do pracovního prostředí po delší době strávené na mateřské dovolené. Je to přirozený strach, který vychází ze změny, z vystoupení z komfortní zóny. Mohu říci, že nejste sama ve svých pocitech a skutečně mnoho matek se setkává s podobnými úzkostmi a nejistotami při návratu do pracovního prostředí. Pokud se člověk cítí komfortně v domácím prostředí a najednou čelí změně, je pocit úzkosti a nejistoty zcela v pořádku. Důležité je si uvědomit, že na to nejste sama. Vnímám, že manžel paní Leony je jí velkou oporou a snaží se pomoci tuto situaci zvládnout, což je skvělý základ pro zvládnutí této situace. Největší úskalí ale vidím v tom, že obavy mohou být pro okolí nepochopitelné, což může zvyšovat pocit osamělosti, nepochopení a stresu. Dokážu si představit, že situace, ve které se paní Leona nachází, je psychicky velmi zatěžující, zejména pokud se přidávají fyzické projevy stresu, jako jsou zažívací potíže nebo nespavost. Fyzický projev stresu je něco, co zná každý z nás, avšak je důležité pečovat o své duševní zdraví a věnovat se zklidnění své mysli a těla. Je důležité dát si čas a trpělivost, protože adaptace na novou rutinu může vyžadovat čas. V takové situaci je nutné o svých pocitech otevřeně a zrale hovořit, a to jak s blízkými, tak případně s odborníkem. Otevřeně a zrale znamená s respektem k sobě samé, že vaše obavy jsou skutečné a že je důležité je sdílet. Představte si, že byste mohla oznámit své pocity způsobem, který je zaměřen na to, jak se cítíte a co prožíváte, například: „Cítím se teď opravdu úzkostně a obávám se, jak zvládnu návrat do práce.“ Pouze taková vyjádření mohou ostatní vnímat jako informaci, kterou mohou pochopit a podpořit vás, případně nabídnout pomoc. Doporučila bych začít s malými kroky, jako je stanovení denní rutiny, která by simulovala pracovní den, nebo si zkusit osvojit nové dovednosti, které by vám mohly pomoci v nové práci. Také zvážit konzultaci s odborníkem, který by mohl nabídnout nástroje a strategie, jak se s těmito pocity lépe vyrovnat a usnadnit si návrat do pracovního života. Věřím, že se správnou podporou a sebedůvěrou dokážete tento přechod úspěšně zvládnout.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.