foto / Pixabay

Podle křesťanské legendy vhodil svatý Mikuláš z Myry třem chudým dívkám do komnaty váček se zlatem, aby tak získaly své vlastní věno a nemusely skončit v otroctví jako prostitutky. Podle další legendy sv. Mikuláš vzkřísil tři děti, které zlý hostinský zavraždil a nasolené je uložil do sudu. V některých zemích dokonce postava zlého hostinského chodí s Mikulášem.

Svatý Mikuláš zemřel V Myře (dnešním tureckém Demre) v letech 345 nebo 352. Roku 1087 byly ostatky svatého Mikuláše převezeny do italského města Bari, které ho od této doby uctívá jako svého patrona. Právě v Bari tak začalo jeho „západní“ uctívání. Patří mezi nejuctívanější křesťanské světce a ve východních církvích je dokonce druhým nejuctívanějším, a to ihned po Panně Marii.

V naší tradici můžeme s Mikulášem potkat také anděla a čerta. Čert chřestící řetězy by měl symbolizovat spoutané zlo a pro hříšníky rovněž i hrozbu zatracení.

Sladkosti, které Mikuláš přináší, jsou také dávnou připomínkou dřívějších obětních jídel. Jablka a ořechy dozrávají nejpozději a též i nejdéle vydrží, a proto je v nich ,,zárodek života“ nejvitálnější. Jablko bylo v pohanských dobách zasvěceno bohyni Iduně, jež byla bohyní věčného mládí a nesmrtelnosti. Ve Švýcarsku se v některých krajích Mikuláš objevuje jako světlonoš s obrovskou, zevnitř ozářenou mitrou.

V kantonu Wallis zase Mikuláše doprovází jakési tajemné zvíře. V německém Württembersku přichází již na sv. Martina muž zvaný ,,Nu Märtell“ přinášející dětem křížaly z hrušek a ořechy. Děti musejí odříkat básničku či říkanku. Zlobivým dětem hrozí, že si je odnese v pytli. Ve Frísku se Mikulášovi říká ,,Sünnerklaus“ (sluneční Mikuláš). Dávají mu pod komín jednu botu a on do ní naděluje dárky.

V kantonu Curych, v Horgenu a Hausenu se mikulášské noci říká ,,Isengrindnacht“. Je zvláštní, že ve středověkých bajkách bylo jméno Isegrim jménem vlka. Mikuláš mívá i průvodce, jejichž jména naznačují, že by se mohlo jednat o zlé duchy nebo zimní démony, kteří jsou ovšem silou světce zkroceni. Osel či kůň, na kterých svatý Mikuláš často jezdí, zase souvisí se Sleipnerem, osminohým šedým koněm boha Ódina.

Je tedy zřejmé, že se pohanské a křesťanské tradice dokážou nenásilně sloučit a přetrvávat tak celá tisíciletí. Nejdůležitější však je, že nám přináší radost, vytržení ze stereotypu a naději na blízký konec nadvlády tmy.

napsal Petr Matura

zdroj: redakce, Wikipedia