Všeobecně jsem proti tomu, aby si starší ženy, či muži, pořizovali děti na stará kolena. Sama jsem se našim narodila hodně pozdě, a i když jsem rodiče nade vše milovala, nebylo to prostě ono. Nebylo to jako u mých vrstevníků. Byli jsme s našima už od sebe prostě daleko a ve spoustě věcí jsme si nerozuměli. Nejhorší pak bylo, když mi umřeli a já jsem byla v podstatě ještě dítě, byť mi bylo osmnáct. Když vám odejdou rodiče takhle brzy, žijete jiný život. Víte, že vaše děti nebudou mít prarodiče, nemáte se kolikrát kam obrátit pro radu a máma i táta vám pořád chybí. Takže když žena plánuje dítě po čtyřicátém pátém roce života, to mi přijde nezodpovědné a snad i trochu sobecké, lehkomyslné a neuvážené. A přesně to teď řešíme i u nás doma. Bezprostředně se tyto plány týkají našeho dva a dvacetiletého syna. Jistě, je to dospělý muž, který si rozhoduje o svém životě sám, ale to, do čeho se žene, mi ani v nejmenším nepřipadá jako dobrý nápad.

foto / Pixabay

Když začal před dvěma lety chodit se svou současnou přítelkyní, ťukala jsem si na čelo. Jemu bylo dvacet, jí čtyři a čtyřicet. Pobláznění, okouzlení starší zkušenou a velmi pohlednou ženou, romantické dobrodružství, myslela jsem si tehdy, ale nic jsem nenamítala. Čekala jsem, že si náš mladý nabije pusu sám, když spolu začali žít v jejím bytě. Nestalo se. Očividně jim vztah klapal a klape dál. Jeho přítelkyni už za ty dva roky dobře známe a nemůžu vůbec říct, že by byla špatná ženská. To určitě ne. Má svoje dvě děti už velké, ale moc jí to s nimi neklape, jak sama říká. Každé z dětí má jiného biologického otce a každé dítě se svým otcem také žije. Už to mi přišlo zvláštní, že děti nechtějí být u matky. Ale chápu, že okolnosti takové někdy mohou být.

Teď si ale s mým synem vzali do hlavy, že si pořídí další dítě. To mě uzemnilo. Mně samotné je dva a čtyřicet a absolutně si nedokážu představit, že bych měla mít miminko. Oni si to však prý představit dokážou a komplikovanou budoucnost neřeší. Prý to dopadne dobře. Jak to ale může dopadnout dobře, když dítě bude mít mladší babičku než mámu? Za chvíli přítelkyni našeho syna bude padesát a pochybuju, že se jí bude chtít vychovávat, běhat za malým dítětem a tak dále. Vstávat k němu, trpělivě všechno vysvětlovat, všechno ho učit. V jejich letech už člověk má rád svůj klid. Můj syn nemá páru o tom, co skutečná péče o dítě obnáší a jednou na něj zůstane sám.

Opravdu nejsem nepřející matka, ale pořád doufám, že biologické hodiny partnerky mého syna už dotikaly, a tak se jí otěhotnět nepodaří. Ale kdyby se zadařilo, až tak výjimečný případ by to taky nebyl. Můj manžel od toho dává ruce pryč úplně a má za to, že je to dospělý muž, který ví, co dělá. Já mám názor zcela opačný.

Marie, 42 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.