Moje starší sestra byla vždycky energická, svéhlavá a temperamentní. Odpovídalo tomu i její zaměstnání v oblasti zařizování koncertů a jiných hudebních akcí. Žila vždy takovým divočejším životem, ale nikdy to nebyla žádná hrůza. Vše tak normálně v mezích. S miminkem čekala poměrně dlouhou dobu. Možná opravdu právě i kvůli svému životnímu stylu a zaměstnání. Nikdy se netajila tím, že miminko chce a touží po něm, ale až později. Nejdříve dlouho hledala vhodného partnera, a když ho našla, mateřství znovu naboural kariérní postup. Téměř ve čtyřiceti letech nakonec skutečně otěhotněla, a dnes má nádhernou dvouletou holčičku. Celá rodina se však o sestru začíná bát.

Po celou dobu její mateřské, potažmo rodičovské, bylo všechno v naprostém pořádku. Ani jsme nečekali, že by si mateřství až tak užívala. Zkrásněla, byla plná energie a na malou nedala a nedá dopustit. Maličká je fantasticky vychovaná a má s oběma rodiči moc hezký vztah. Neteř absolutně nestrádá. A to nemyslím jen po finanční stránce. I když by mohla mít všechno, takto ji nevedou. Tím nestrádáním myslím citovou stránku a hezké zázemí v rodině. Ale od té doby, co švagr změnil zaměstnání a bývá doma jen o víkendech, začala sestra dost popíjet.

Nejdřív jsme to popíjení přičítali jakémusi nezvyku. Sestra se svým mužem byla zvyklá na společné večery. Mohla si tak od malé i trochu odpočinout, přečíst knížku, nebo posedět s kamarádkou. Ale teď, když její muž není přes týden doma, častěji a častěji sahá po sklence. Možná, že by ani na tomto večerním popíjení nebylo nic až tak znepokojivého, ale ona to popírá. Kdyby to měla pod kontrolou, proč by to popírala? Někdy se jí ani nedovolám a píše mi zpět zmatené zprávy. Při rodinných setkáních má také vždy dopito jako první a slzí.

Kdykoliv ji já, máma, nebo bratr navštívíme, je roztěkaná a honem rychle začne uklízet lahve, které postávaly u odpadkového koše. Tenhle rychlý úklid je přinejmenším divný a rozhodně něco signalizuje. Těžko se s ní o tom mluví, protože má pravdu v tom, že o malou je den co den fantasticky postaráno. Nikdy se nestalo, že by sestra byla nějak nepoužitelná, to absolutně ne. Ale občas, když se lehce opije, volá mi a je plačtivá. Přijde si opuštěná a prázdná. Chybí jí muž a prý také její práce, kolektiv lidí a rozmanité dny. Snažím se s ní trávit spoustu času a beru si malou třeba i na starost, aby mohla mít chvilku jen pro sebe, ale já sama se třemi dětmi nemám tak velikou časovou rezervu. Naše máma pracuje ve zdravotnictví a času také nemá mnoho. Bratr je daleko a každým dnem navíc očekává narození dvojčat.

Já jako zapřisáhlý abstinent vůbec nedokážu odhadnout, jak je její problém vážný. Kdykoliv se s ní o tom snažím mluvit, je podrážděná a vyjíždí na mě, za co ji prý mám. Ale při představě toho, jak se setra doma sama utápí v alkoholu, je mi strašně smutno.

Kamila, 35 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Ilustrační foto: today.com