Jsem hrdá trojnásobná babička. Svoje vnoučátka bych na rukou nosila a velmi často je hlídám. Jsem již v důchodu, takže nemám problém být kdykoliv k dispozici. Dcera je na chlapce sama a tak byla zvyklá, že jsem si kluky vzala k sobě vždycky, když bylo potřeba. Není pro mě novinkou, že jsem si ji takto trochu rozmazlila, ale já jsem také sama a tak byli chlapci vždycky vítaným zpestřením. V momentální, svízelné situaci v souvislosti s koronavirem, se ale přece jen musela pravidla změnit a já hlídat nemůžu. Když jsem teď nedávno hlídání s těžkým srdcem potřetí odmítla, dcera mi třískla s telefonem a od té doby jsme se neslyšely.
Zřejmě za trest mi přestala posílat fotografie kluků a nebere mi telefon. Když už ho vezme, je odměřená a chlapce mi k telefonu stejně nedá. Můžu jí vysvětlovat horem spodem, že jsem přece jen v rizikové skupině a tak mám jednoduše obavy o své zdraví, ale je to zbytečné. Má svou hlavu a můj strach zaměňuje s neochotou jí vyjít vstříc a trochu od chlapců ulevit. Je vysloveně uražená a podrážděná tím, že teď je s chlapci celé dny úplně sama. Přece jen na to nebyla zvyklá a věřím, že ji to zmáhá. I přesto, že teď nepracuje a může se klukům věnovat, asi úplně neví jak. Byla zvyklá mě mít po ruce a trochu si od nich oddechnout. Na jednu stranu ji chápu, ale na druhou stranu mě na ní strašně mrzí, že se takto zachovala. Věřím, že až se situace rozvolní, její uraženost opadne. Ale stejně mě, jako matku, nesmírně její reakce mrzí. Než abychom se respektovaly a zajímaly se o to, zda jedna, nebo druhá třeba spíše něco nepotřebuje, vyjma zmíněného hlídání, mlčíme. Dcera ustoupit nechce a já se také doprošovat nehodlám. Čeho se však hodně bojím, je pozdější omezený kontakt s vnoučaty, který bude důsledkem její uraženosti.
Anna, 68 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Korektura textu Bára Klímová
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
foto: zolo.ca
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Chyba je na obou stranách.Pokud byla dcera zvyklá že jste nikdy neodmítla hlídání,ted je z toho na větvi a nechápe to.Pokud byste někdy odmítla s tím že i vy máte svůj život,nebyla by z toho ted tak překvapená. A dcera je zřejmě poněkud rozmazlená,jinak by na této situaci našla i něco pozitivního,třeba to že se může dětem věnovat více než obvykle,obohatí to ji i děti. Něco společně tvořit,uvařit si něco dobrého,upéct,na co nemá jindy čas,společné hry apod.
Takže dcera teď nechodí do práce, je doma s dětmi. Školy a školky jsou zavřené. Stejně jako je zavřené vše ostatní..... Odkud by podle Vás dcera/ vnoučata mohli tu nemoc vůbec získat, aby Vás mohli nakazit? Z obchodu, kam chodíte určitě také? Pokud v článku nechybí nějaký zásadní údaj ve stylu, že si děti občas bere dceřin bývalý manžel, který pracuje jako lékař na plicním, jsou Vaše obavy zcela neopodstatněné. Chápu, že jste třeba v televizi slyšela, že staří lidé jsou v rizkové skupině a děti mohou být přenašeči, ale je třeba zapojit trochu zdravého rozumu.... Připomínáte mi moji tchýni. Ta tedy (kupodivu) vnoučka stále hlídat chce. Ale "nemůže" vůbec vyjít z baráku na procházku, aby se nenakazila...... a pak si jede MHDčkem do několika různých supermarketů, aby vychytala všechny slevy a akce.
Ketty,paní se chce chránit,je to její život,její zdraví.Tady nejde ani tak o to kde a jak by virus chytla,tady jde o to že dcera se urazí když není paní pokaždé k dispozici když si dcera zamane.Paní není dceřina služka,má i svůj život a své soukromí a MŮŽEhlídat když chce,ale NEMUSÍ.V těch dvou slovech je velký rozdíl.
Dcera je očividně rozmazlený fracek, který chce mít od svých dětí klid kdykoliv se jí zlíbí. Měla by si uvědomit, že to jsou především její děti a nemůže je hodit na krk babičce vždycky, když si chce odpočinout. Nepochopím fňukání některých rodičů, kteří teď musí být se svými dětmi více, než je obvyklé. Jestli je jejich vlastní děti obtěžují, asi to nebudou dobří rodiče.
Ketty27 - takže je paní povinna děti hlídat kdykoliv, protože nakazit se podle vás nemůže? Je snad dceřina služka, aby skákala, jak dcera píská? A když náhodou není po jejím, odstřihne ji od telefonu a fotek, jak malé uražené děcko?
Ketty27 - když jsem se zeptala svých rodičů, jestli mi mohou pomoci s dětmi, táta mi řekl, že je v rizikové skupině a že se bojí. Já řekla, ok, respektuji a vzala jsem si ošetřovák. Ani by mě nenapadlo si něco vynucovat. A nechápu proč se na tchýni zlobíte vy - není její povinost vám hlídat děti a není naším právem (rodičů dětí) si neco vynucoat. Buď chtějí a nebo ne. My nechceme, aby nám organizovali život a tak nemáme právo organizovat život jim.
Anno, je to smutné, viďte, vidět, že vaší dceři nezáleží na vás (na vašem zdraví, na vaší pohodě před strachem o život), ale jen na svém pohodlí. Možná se někde stala chyba ve výchově, možná (pravděpodobně) na ni má neblahý vliv její současné okolí (nějaký přítel, který jí říká, že přece nemůže být vázaná doma s kluky, vždyť život utíká, nebo kamarádky) a možná to celé má "na svědomí" jen fakt, že nemá žádnou empatii, nedokáže se vcítit do vašich pocitů. I kdyby váš strach byl přehnaný (netvrdím, že je, neznám způsob života domácnosti vaší dcery a rizika nákazy), ona nemá právo vás za něj odvrhnout a trestat (neposílání fotek vnuků). Každý má právo na své pocity, každý má tedy i právo se občas bát. Snad jí dojde včas, že to, že nechcete hazardovat se svým zdravím, je dobře pro ni i pro její kluky.
Já se teda jen divím, že vy se divíte. Od věku 12-11 mých dětí jen bezmocně koukám, co se ode mě naučily.
Mandla,jak váš příspěvek souvisí s článkem?
Noral: Dcera Annu vydírá, svoji lásku podmiňuje,...někde to musela odkoukat. Vlastně souhlasím s tím, co píšete pro Ketty, jen jsem se pozastavila nad tím, kde se asi takovému chování naučila ;)
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.