Moje manželka byla v mých očích vždycky velmi hezká žena. Měla plné tvary a ženské oblé křivky. Zaujala mě tehdy už na první pohled. Nikdy jsem s její postavou a váhou neměl sebemenší problém. Naopak. Po dětech se postava samozřejmě změnila a trvalo dlouho, než se jakž takž vrátila do původního stavu. Ale ani to mi nevadilo. Miluju jí pro její bytost jako takovou. Vždycky jsme byli na stejné vlně. Měli jsme společný humor, pohled na život i na výchovu. Teď je ale všechno jinak a mně se po mé úžasné manželce strašně stýská. Chci, aby byla jako dřív.

Kámen úrazu je její nová postava. Respektive to, jak se všechno podřizuje jejímu novému životnímu směru. Kila navíc jí trápila a tak se pořádně obula do sportu. Upravila jídelníček, běhala i bruslila s kočárkem, navštěvovala posilovnu. To je všechno v pořádku. I co se zdraví týče, je to jistě ku prospěchu věci. Nicméně, nic se nemá přehánět. Podařilo se jí poměrně rychle kila sundat a pokračovala v hubnutí dál. Ani tehdy jsem nic nenamítal. Jenže někde se stala chyba. Lichotky i obdiv, toho všeho se jí plnými hrstmi dostává z každé strany. Ani tohle mi nevadilo. Ale neskutečně jí to všechno stouplo do hlavy. Honba za dokonalým tělem zničila pomalu celé naše krásné manželství. Moje žena totiž začala být s tou svou posedlostí šíleně otravná. Má tendenci kontrolovat i mě. I přesto, že jsem ji několikrát upozornil, že jí fandím, nicméně to jde mimo mě. Pořád hlídala co jím a nejím, kdy a kolik piv jsem vypil. Pořád dokola otravné otázky, proč nejdu pěšky, místo auta, proč si nedám jogurt, místo zmrzliny, proč si někdy nejdu zaběhat, místo čtení knížky. Ale já na tohle prostě nejsem. Moje váha byly vždycky v normálu a mám navíc rovné dva metry. Jsem spokojený. A to jsem myslel, že o to jde. Být spokojený. Také proto začala cvičit a hubnout. Aby byla spokojená. Fajn, já to respektuju, ale žije už jen tím.

Vždycky jsme spolu mluvili dlouhé hodiny i o nesmrtelnosti chrousta. Ty doby jsou fuč. Jediné její téma je cvičení, hubnutí, zdravý jídelníček, počet nachozených kroků denně. Dětem se přestaly kupovat veškeré sladkosti a věci, které by je množstvím nezdravých složek zřejmě mohly, podle mojí ženy, zabít. Cukr, sirupy, čokolády, sušenky, smažená jídla, sladké krupice k večeři. To všechno z našeho života zmizelo. Ona to ale žene do extrému. Nemůžeme jít na romantickou večeři, protože po sedmé hodině večerní se přece nejí. Na kávu si zajít nemůžeme, protože není přece připravená doma a tak je bůhví čím nahoněná. Manželský styk se musí div ne plánovat, protože před posilovnou to nejde, ale po ní taky ne. Moje žena je teď tedy velmi svůdná a tělo je perfektní. Jenže já ji nepoznávám. Osobu, ve kterou se přetvořila, nemám rád!

David, 39 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová