Jako každý den jsem večer vybírala schránku. Mechanicky jsem roztrhla obálku s bankovním výpisem a jen tak zběžně jsem ho prohlédla. Moje oči však jako magnet připoutala částka uvedená úplně dole na konci stránky. Jednorázový výběr třicet tisíc! Co to proboha má znamenat?

,,Někdo se nám dostal na účet,“ napadlo mě. Tak velkou částku by manžel bez mého vědomí určitě nevybral. ,,Ale jestli jí vybral, tak proč mi o tom nic neřekl? Pro koho to mohl potřebovat?“

Chvíli jsem stála jako omámená, ale má fantazie začínala pracovat na plné obrátky. Buď má nějaký pořádný průšvih, a nebo…je za tím ženská. ,,Určitě má milenku,“ málem jsem vykřikla do prázdného bytu. Je to jasné, vždyť přece v posledních měsících to s naším manželským životem nebyla žádná sláva. Přičítala jsem to Zdeňkově přepracovanosti, a konec konců, jsme spolu každý den…

Všechno ale asi bude jinak. Po tvářích se mi začaly koulet slzy. Vtom bouchly dveře. Rychle jsem si utřela slzy a snažila se tvářit normálně. Zdeněk vstoupil do pokoje s nějakým dopisem v ruce. ,,Něco se stalo?“ Zeptal se mě udiveně. ,,Ne, proč myslíš?“ opáčila jsem a oči nemohla spustit z té obálky. V tu chvíli jsem si byla téměř jistá, že v ní je žádost o rozvod.

,,No, já že máš takový divný výraz.“ ,,Ne, všechno je v pořádku,“ udržela jsem se. ,,Tak to je dobře,“ oddechl si Zdeněk. ,,Víš, když máme zítra páté výročí svatby, tak jsem si myslel…“ řekl a do ruky mi dal tu obálku.

Srdce mi přestalo tlouct. Třesoucí se rukou jsem pomalu rozdělala obálku a poté z ní vyndala, jak jen se mi ulevilo, poukaz na pobyt v Tunisku.

,,Chtěl jsem tě překvapit, když máme takové kulaté výročí.“ Za třicet tisíc,“ vydechla jsem. Překvapeně zamrkal. ,,No ano, ale ty mi stojíš na mnohem víc!“ Propadala jsme se hanbou. Já totiž na naše krásné výročí úplně zapomněla.

,,A já mám pro tebe dneska jenom karbanátky,“ zahanbeně jsem se přiznala. ,,No to je ten nejlepší dárek, co si můžu přát,“ řekl Zdeněk a políbil mě na tvář.