Můj přítel je voják

Ema se ptá:

S přítelem jsme nikdy neměli žádné problémy,ani v sexu. kdykoliv cokoliv nastalo, všechno jsme řešili společně..Byl milý, pozorný,fajn. Přišlo období,kdy jezdil na rehabilitace,různá cvičení.Pořád volal,psal,jak se mu stýská a z ničeho nic se domů vracel odměřený, smutný.Až jednoho dne při obědě,se z ničeho nic rozplakal a řekl, že se zamiloval a odchází s časem na rozmyšlenou. Přišlo to jako blesk z čistého nebe..Během té doby volal,psal...na víkendy dojížděl za mnou spal se mnou v jedné posteli tulil se mazlil se..a najednou věci sbalil a odstěhoval se. Se slečnou asi strávil pár dnů,jezdil za ní, určitě s ní proběhnul i sex..Byl pozván na oslavu narozenin společných známých,kam jsme dorazili společně a on dělal,že se vůbec nic neděje, držel se za ruku, ukazoval všem jak se "máme"dobře. líbal se,mazlil se..den před tou oslavou (strávili jsme společně od doby,co se odstěhoval,jeden celý víkend u mých rodičů, víkend smíchu, pohody) kdy jsme se bavili co a jak..jak to vlastně bude,co se bude dít, jestli tak miluje,nebo jestli hodlá něco mezi mnou a jím napravovat a on mi jen odpověděl, že tomu nerozumí tak proč tohle všechno dělá, proč se mazlí a tulí se..??ted mu v týdnu přišla sms od ní, že je konec...?nebyl ani překvapený, já než jsem ten den odcházela do práce, tak mi ukazoval připravenou smsku, kterou jí chce poslat. v neděli když za mnou přijel a já byla trochu pít jsme se dohádali..a když už teda toho bylo fakt už moc, že tím, že odešel jsem zhubla 11kg, byla v nejistotě,hlava přemýšlení proč tohle vlastně všechno,když tady měl první poslední..jsem mu konečně řekla proč ty nálady,proč to nafukování...odlétá totiž zanedlouho do mise a já se hrozně bojím říkala jsem si,že to nějako zvládnu..ale tím jak jsem as byla posilněná alkoholem tak to všechno tak vyplynulo samo od sebe..v autě mi pak řekne, že přemýšlí o tom jak se má vrátit, protože zjistil,kde je mu dobře..ale chce to udělat nějako originálně..ale že ted do odletu nic řešit nebude..a já??já co, mám se tady strachem utrápit..mám tady fungovat čekat na něj,milovat takového člověka i pro to, že se sbalil a odešel a zjistil, že to není asi to pravé..zavřít tu knížku ovázat jí černou látkou, stužkou černou jí převázat,dát do regálu a nevytahovat..a nebo na něj zatlačit do odletu ať mi řekne co a jak..jestli na něj čekat s koupí baráku nebo bytu, tak abychom po misi až se vrátí byli spolu, budovali společně....??prosím poraďte mi.

A tak nějak jej i vnímám ve vztahu k Tobě... Ty jsi evidentně spojila již svůj život s jeho životem, v duchu. A chceš dělat další kroky v tom směru. Já bych se na Tvém místě raději neunáhloval. Asi jej nepřesvědčíš, aby se z jeho strany ještě něco před jeho misí změnilo, aby řekl "ANO", jakýmkoliv způsobem. A navíc - když je člověk sám, daleko a na dlouhou dobu, přemýšlí a přemýšlí - a cokoliv co bylo předtím, se může změnit. Klidně úplně naopak. U něj už tu jednu zkušenost máš. Blesk z čistého nebe... Neblýska se více? Opět?

Pokus se být sama sebou za tu dobu - už i před jeho odjezdem. Ano, vím, ty jej máš za svého milého pořád. Proto jis chradla, když odešel... Zůstaneš v tom vztahu? Zůstaň... Buď mu věrná, čekej, těš se... Čekání je krásné. Ty jej máš už předem "pokažené" tím, co se stalo... Máš jej čekat - nebo ne? Toť otázka... A jeho nejistotou i dále - Ti to neděla vůbec lehčí... Chce se k Tobě vrátit - ale má nějaké "ALE" v sobě dále (dle mého názoru). Hledá se. Tebe opět? Vás dva spolu? Najde? Sebe, Tebe - vás dva? Já na to jednozančnou odpověď dnes nevidím z Tvého povídání. Ty ano? Myslím, že v Tvém - ve vašem - případě je právě ten Čas (jeho mise) teď tím nejlepším, co to může vyřešit. Pro oba. Jakkoliv to dopadne. Buď připravena na vše, taky te čas využij na nalezení sebe sama (v budoucnu s ním - ale i bez něj)... Ta jeho "Mise" je "Lék", který potřebujete. Neznásilníš to teď- i když myslím, že rozumím, co a jak by jsi si moc přála...