Sejde z očí, sejde z mysli

Lůca se ptá:

Dobrý den, před týdnem se se mnou rozešel přítel. Známe se rok, příčemž první půlrok jsme se dávali dohromady, a další půlrok jsme spolu měli vztah. Skvěle jsme si rozuměli, měli jsme společné zájmy, já ho v těch jeho podporovala. Vybojovala jsem si, abychom mohli být spolu, předtím měl totiž dlouholetý vztah, tak jsem chápala, že potřebuje čas. Náš vztah však byl poslední 2 měsíce na dálku. Přítel se totiž odstěhoval za prací. Věděla jsem, že to bude těžké, ale zase nejsem ten typ, co se jen tak vzdává. Ze začátku všechno bylo v pohodě, psali jsme si, když přijel jednou za 14 dní domů, byli jsme spolu, byť jen na chvilu, ale za to ta chvilka byla plná zábavy, smíchu, prostě všeho co do vztahu patří. Viděla jsem v něm a stále ještě vidím někoho, s kým bych prožila celý život. Poslední víkend (po měsíci, kdy jsme se neviděli), kdy přijel, jsme strávili spolu s našimi přáteli. Byl ke mě pozorný, všímal si mě, dokonce plánoval jednu akci, na kterou pojedem spolu, nic nenaznačovalo, že by mě chtěl opustit. Jenže pak přišel šok, kdy mi oznámil, že chce náš vztah ukončit. Vůbec jsem to nečekala. Ale pořád nevím, proč mě teda zval na tu akci, když byl rozhodnutý mě opustit? Vím, že poslední měsíc vztahu nebyl zrovna ideální, přítel neměl moc času, tak jsme se ani neviděli, já měla zkouškové, takže toho času také moc nebylo. Jen jsem netušila, že z přítelové strany je to tak vážné. Přece v každém vztahu zavládne krize. Už jednou takový vztah na dálku přítel zažil, tak je možné, že náš vztah k němu přirovnával a řekl si, že na to nemá? Tak se ptám, zda je ještě možné, po čase, náš vztah dát opět dohromady? Za měsíc zase přijede domů, až bude mít po zkouškách do nového zaměstnání. Myslíte, že když se potkáme a o všem si ještě jednou promluvíme, tak by se dal zvážit návrat? Mám mu nechat čas, a doufat, že se ke mě vrátí? Nerada bych o něj přišla, viděla jsem v něm opravdu někoho, s kým bych si budoucnost dokázala představit.

Milá Lůco,

asi nemá smysl chodit kolem horké kaše a zkoušet Tě nějak uklidňovat. Bohužel mám pocit, že na Tvojí situaci úplně klasicky platí rčení: Sejde z očí, sejde z mysli. Proti vaší společné budoucnosti mluví i relativně krátká doba, kterou jste spolu. Asi bych Ti dával větší šance, pokud byste spolu byli šest, sedm let. Takhle ale musím chtě nechtě napsat, aby jsi na něho prostě zapomněla.

Samozřejmě, že ještě existuje teoretická šance, že by jsi mu mohla začít chybět a bude se chtít vrátit zpět, ale moc tomu nevěřím. Je mi na něm sympatické, že to na férovku řekl a zbytečně nenechal váš vztah bolestivě odumírat, což by většina mužů udělala. Vzpomínej na něj v dobrém, ale jenom jako na hezkou minulost. Určitě se mu nevnucuj, to nikdy nenese žádné dobré ovoce.

Klidně se s ním setkej, ale iniciativa by měla být určitě na jeho straně, ale už se společnou budoucností už opravdu nepočítej.