Filmová recenze: Zatímco spíš

Z projekce nového snímku "Zatímco spíš" režiséra Jaume Balagueró, jsem se vrátila rozklepaná se sevřeným žaludkem.   

Důvod proč jsem se nechala akreditovat na psychologický thriller byl jednoduchý - do jaké míry může člověk fatálně ublížit druhému? Tím nemám na mysli vraždu, která má obvykle jednoznačný výsledek. Jde spíše o pomalý a systematický vliv jednoho člověka na druhého. Pachatele na jím zvolenou oběť. Cílem je získat uspokojení. Vím, že to zní strašně, jenom reprodukuji to, co jsem zrovna viděla. V šoku a za rozšířených zorniček.

Hlavním hrdinou je domovník. Připomíná mi jednoho anglického zpěváka, díky kterému si miliony dívek téměř řezaly žíly, jak ho zbožňovaly. Hlavní hrdina má sice o něco málo vlasů, ale to je v tomto případě naprosto bezpředmětné. Rysy, stavba těla, výraz. Mám pocit, že kdyby ti dva byli bratři, výborně by se k sobě hodili. Porovnáním dávám najevo, že mě byl domovník zpočátku sympatický. Nejsem malá holka, tudíž vím, že tvář a celkový zevnějšek mohou být velmi zavádějící. To, co se počítá, je ukryto v srdci. Občas velmi hluboce, protože to překrývají rodinná a společenská bahna a nánosy. Ne každý má trpělivost a opravdovou chuť a sílu se jich zbavit, tudíž to ve společnosti vypadá tak, jak to všichni dobře známe.

Zpět k domovníkovi Césarovi, kterého unikátně ztvárnil Luis Tosar /A také déšť, Cela 211 - Vězeňské peklo/. Smutek, zoufalství, celková nespokojenost se životem, pokrytectví a přetvářka. Žije a neví proč. Každé ráno se vzbudí a neví na co se těšit. Od srdce se nezasměje. Proč také, že? Nemá důvod. Je prolezlý černočernými červy zloby a nenávisti vůči celému světu. Na pifku si bere hlavně ty, kteří se smějí a září štěstím.

Jeho terčem se stává mladá Clara /Marta Etura - Cela 211 - Vezeňské peklo, Všechny polohy lásky/, jedna z nájemnic luxusního bytového domu, kde Cesar pracuje. Clara vibruje mládím, pohodou, láskou ke všem. Je typem ženy, která i v rubáši vypadá sexy a jen tak něco ji neskolí. Je vědomá, tudíž ví, že každý má své světlo a stín, ale ona si vybírá světlo. Tím pochopitelně neskutečně nasírá /promiňte mi vulgární výraz, ale slušné sloveso domovníkův psychický stav nemůže popsat/ Césara. Na oko se k ní chová milostivě, slušně a přesně tak, jak se od domovníka k nájemnici domu očekává. Realita je ale naprosto jiná, tudíž zrůdná.

Nemohu jít do detailů. Nechci jít do detailů. V hlavě mi lítá spousta otázek. Připomíná to horskou dráhu. Komu mohu věřit? Co kdo skrývá za maskou, které říkáme "slušný člověk"? Jak poznat, že ten či tamten je psychopat? Jak být pevně ve svém středu a nenechat se krok za krokem likvidovat někým z mého blízkého okolí?

Nový snímek "Zatímco spíš" každopádně stojí za zhlédnutí. Ukáže vám naprosto jinou dimenzi, jiný pohled na lidskou společnost. Každý má své světlo a stín. Je velmi důležité vybrat si světlo. Jde o vás, stejně tak jako o nás o všechny.

Španělsko 2011
Režie: Jaume Balagueró
Hrají: Luis Tosar, Marta Etura, Alberto San Juan, Iris Almeina, Petra Martínek, Carlos Lasarte a další
Scénář: Alberto Marini    
Premiéra: 5. dubna 2012
Přístupno od: 15 let

Zdroj Foto: www.filmeurope.cz.