Život s pasákem

Vzpomínám si, jak jsme se seznámili. Bylo to vzrušující již od začátku… Poprvé jsem ho spatřila s ručníkem kolem pasu, zlaté řetězy se mu houpaly na krku, usmíval se a nádherně voněl. Celá ta situace ve mně probudila zvláštní pocity a tak jsem ho začala provokovat, abych připoutala pozornost.

Následující den mi nabídl, abych mu pomohla s „privátem“ v Praze. Bála jsem se, že mě prodá. Sliboval mi lehkou práci. Chtěl, abych zvedala telefony, na kterých se zákazníci objednávali, hlídala děvčata (oblékání, jednání se zákazníky, hygienu a aby nebraly drogy), zákazníkům chodila otvírat a kasírovala. Líbilo se mi to. Byla jsem jako bordel mamá.

Vážil si všeho co jsem dělala i říkala. Pořád mi opakoval, jak budeme bohatí, jak si mě váží, jak jsem na svůj věk (20 let) dospělá… Prostě přesně věděl co má ženě říct. A najednou to nebyl pracovní vztah, ale milostný vztah a začaly problémy.

Dlouho jsem měla pocit, že je nejúžasnějším mužským pod sluncem. Taky jsem měla pocit, jak mu všichni křivdí, závidí bohémský život, a ze závisti ho pomlouvají. Ovšem to mi vydrželo do první hádky.

Tenkrát se velice opil. Byl agresivní, vyhrožoval mi likvidací, pokud mu ihned neřeknu, jak ho miluji. Málem mi zlomil ruku, když jsem mu vyčítala jeho nevhodné chování… Měla jsem strach. Hrozný strach, a tak jsem zůstala. Druhý den ráno, se mi omlouval a prosil o odpuštění. A já? Odpustila jsem mu. V Praze privát vydělával jen na živobytí až peníze začaly docházet. Měla jsem nějaké peníze vydělané a tak jsem začala platit jídlo, přidávat na nájem, na leasing auta a benzín. Milovala jsem ho, nepřišlo mi to divné…

Jednoho večera se chtěl jít bavit. Souhlasila jsem, i když mi bylo jasné, že budu všechnu útratu platit já. Opil se. Znovu se choval agresivně. Chtěl se líbat s mými kamarádkami. Odůvodnil mi to, že když se s nimi líbu já (což mu nikdy nevadilo, naopak ho to vzrušovalo), tak on může také. Po dvou hodinách se mi ho podařilo dostat domů. Jako vždy byl agresivní, jednal se mnou hrozně hrubě, hádal se, vyhazoval mne a pak usnul. Ráno se probudil a prosil mě o odpuštění. Žádal mě o ruku, chtěl se mnou mít maličké, a to vše jako důkaz své lásky ke mně. A taky slíbil, že už pít nebude. Odpustila jsem mu. Já vím, jsem divná.

Dlouho se choval krásně, peníze taky začínal mít a začal si hledat obyčejnou práci. Ten den jsem zjistila, že je v podmínce za kuplířství. Prý to bylo narafičené. Nevím. Od jedné z jeho „holek“ jsem se dozvěděla, že zabil svého psa. V opilosti samozřejmě. A znovu se ten večer opil. Byli jsme sami doma. Nadával mi, že ho nebaví moje ženské zdravotní problémy, že se chce milovat a když na to nepřistoupím, najde si jinou „dívku“ a také mě velice hrubě urážel a křičel ať „táhnu“. Bolelo to. Chtěl mě znásilnit. Škrtil mě. Praštil mě. A do rána jsem měla podlitiny na zápěstí.

Druhý den ráno jsem se odstěhovala. Prosil mě na kolenou. Tvrdil, jak ho to mrzí a miluje mě. Odešla jsem.

A co říci na závěr? Nebyla to pohádka plná peněz, kterou mi sliboval, nýbrž peklo bez peněz.

Milé dámy, chtěla bych vám vzkázat, aby jste se v podobných životních situacích nenechaly ničit. A sebraly odvahu i když se to zdá nemožné. Já už bych tu možná ani nebyla, kdybych tam tehdy zůstala. Ten večer se prý opil, jako nikdy v životě…

Perlička první

PS: Nepoužila jsem pravdivých výrazů, protože ty jsou nepublikovatelné...