Lexikon přežití

Dnes Vám předstvujeme milé dámy v hezké knížce rady pro světoběžníky, dobrodruhy, cestovatele a všechny, kteří se jimi chtějí stát. Proč ne taky Vy?

Nejznámější německý cestovatel a dobrodruh Rüdiger Nehbergsoustředil do tohoto knižního lexikonu veškeré zkušenosti s přežitím kdekoli mimo civilizaci - v džungli, na poušti, na sněhu, na vodě. Od A do Z je v knize seřazeno na 1 500 hesel a přes 500 názorných kreseb.

- jedy na šípy

- ochrana proti hmyzu

- mořská nemoc

- 20 způsobů rozdělání ohně

- improvizované zbraně

- molotovův koktejl

- výroba kanoe

KDO JE "Rüdiger Nehberg"?

Narodil se v roce 1935. V letech 1951-1960 projel na kole polovinu světa. Od roku 1960 podnikal třicet let jako cukrář. Několikrát se plavil po Nilu, v letech 1980-2000 podnikal rozmanité záchranné projekty na podporu vládou utlačovaných brazilsko-venezuelských indiánů Yanomami, kteří se v roce 1993 stali oběťmi malárie. Od roku 1980 vystupuje jako aktivní bojovník za lidská práva.

Některé Nehbergovy výpravy a aktivity:

1981 - 1000 kilometrů dlouhou cestu z Hamburku do Oberstdorfu - bez jídla

1987 - přeplul na šlapadle Atlantik

1989 - zlatokop

1992 - na bambusovém voru ze Senegalu přes Brazílii a Karibik k Bílému domu

1995 - stavba v zemi indiánů Yanomami

1996 - pochod přes Austrálii

2000 - na obrovském jedlovém kmenu z Mauretánie do Brazílie

1970-2000 - natočil 15 TV filmů a vydal 16 knih

2000 - jako spoluzakladatel TARGET, organizace, která aktivně chrání lidská práva v chudých zemích, přispívá k porozumění mezi odlišnými kulturami

Ukázka z knihy:

Bloudění Jsou-li cesty stále řidší, vzdalujete se od lidí. Jestliže sotva znatelné stezka v deštném lese končí před houštinou, k jejímuž průchodu byste museli použít mačetu, jdete také špatně. Vraťte se, až budete zase zřetelně na správné stezce, a zjistěte, na kterém rozcestí jste odbočili špatně. Jestliže v deštném lese leží přes stezku velké překážky (vyvrácený strom), nenamáhejte se přejít přes ně, ale obejděte je a vraťte se za překážkou zase do směru své cesty. Vede-li stezka potokem (v podélném směru), pozorujte důkladně oba břehy, abyste nepřehlédli místo, kde vystupuje na břeh. Obvykle je dobře znatelné. Jestliže jste se odchýlili z vyznačené stezky do boční houštiny (např. při pronásledování zvěře) a nemůžete najít cestu zpátky, vzpomeňte si, jak dlouho vám to maximálně trvalo. Jestliže to bylo 30 minut, jděte některým směrem více než třicet minut rovně. Předtím si označte své dočasné stanoviště a zřetelně si značkujte cestu, abyste trefili zpátky. Jestliže tato přímka nepřekříží hledanou cestu, vraťte se a jděte opačným směrem. Když ani ta nikam nevede, znovu se vraťte a zkuste to v pravém úhlu k dosavadnímu směru atd. Jednou musíte správnou cestu najít. Jestliže jste se následkem ztroskotání nebo zřícení letadla dostali do zcela neznámé oblasti, zůstaňte u vraku. Ten se najde rychleji než osamělý poutník. Jestliže nelze počítat s pátráním, zanechte u vraku zprávu s údaji, kdo jste, kam jdete, zda potřebujete pomoc atd. Pokud se rozhodnete, že sami najdete cestu domů, sledujte řeky. Od pobřeží proti proudu směřují k lidem, z vnitrozemí po proudu k pobřeží. Řeky vám především zaručují potřebnou pitnou vodu a ušetří vám její namáhavou dopravu. Vystupte na vyvýšeniny, abyste získali přehled a našli známky lidské přítomnosti. Především v noci je vidět paprsek světla na velkou dálku. Spolehněte se také na uši a nos.

Cyankáli (kyanid draselný) je draselná sůl kyseliny kyanové. Vypadá jako sníh a rozpouští se už vlhkostí vzduchu. Musí tedy být vzduchotěsně zabalená. Je to silný jed, který blokuje buněčné dýchání. Zápas se smrtí je mučivý jako škrcení a může trvat až pět minut. Koželuzi, galvanizéři, fotolaboranti, lékárníci, učitelé chemie mají možnost obstarat si jed poměrně bez problémů. Smrtelnou dávku cyankáli obsahuje 60 hořkých mandlí.

Člun z větví a plastové fólie postavíte rychle. Potřebujete tři asi čtyřmetrové rovné větve bez postranních větviček, silné jako násady na koště (dvě krátké můžete spojit do jedné dlouhé). Dále potřebujete asi 15 větví o délce 150 až 200 cm. Větev A zarazte oběma konci do země. Ta určuje délku a výšku člunu. Přes ni napněte větev B. Ta určuje nejširší místo člunu. Potom následují dvě větve C. Větev A a obě větve C v obou bodech křížení pevně spojte. Následují dvě veslařská sedátka D, která však nejsou určena k sezení! Pouze jistí člun proti pozdějšímu zploštění. Nyní následuje asi osm žeber o síle prstu, které se ohnou přes kýl podobně jako B. Všechny styčné body větví se pevně svážou provazy. (Provazy použijte dvojitě - to ušetří polovinu práce - a omotejte třikrát vlevo napříč, třikrát vpravo napříč a nakonec třikrát pevně dokola. Další větve v podélném směru můžete proplést žebry, nebo je lze, také svázat. Je důležité dbát na pevnost úvazků. Po dvou dnech se větve smrští a hrozí nebezpečí, že se spoje uvolní (->> Vázací materiál, improvizovaný). Nyní kostru vytáhněte ze země a všechny přesahující konce větví zkraťte na 5 cm. Potom ji otevřenou stranou navrch položíte na fólii (nebo hovězí kůži) rozprostřenou na zemi. Fólii zvenčí přehrňte přes okraje člunu dovnitř a krátkými motouzy přivažte k vyčnívajícím koncům a k žebrům. Toto spojení už nemusí být tak pevné. Máte-li dostatek fólie, stačí prosté přehrnutí dovnitř. K pohodlnému sezení se člun do poloviny vyplní trávou nebo jiným měkkým materiálem. Jako pádla poslouží dlouhé klacky. Člun je ideální na proudící vodě. Obrácený se může použít jako stan, šikmo jako ochrana proti větru - či jako odraz tepla, když si lehnete mezi oheň a člun, nebo jako závěsné lůžko, případně se dvěma nosiči k transportu zraněného.

Hadi škrtiči Krajta a hroznýš delší než 3 m mohou člověka uškrtit. Nedělají to z hladu, nýbrž jen když se cítí ohroženi. Pokud se jim vyhnete, můžete si uškrcení ušetřit. Férově nás varují syčením. Pěší člověk je vždycky rychlejší než jakýkoli obrovitý had. Kdybyste si však nechtěli dát takový zážitek ujít, nechte se škrtit na zkoušku. Stačí jen překročit minimální odstup od zvířete - činí asi třetinu délky hada - pak zaútočí. Škrtiči uchopí oběť tlamou opatřenou zuby obvykle na krku a bičovitě omotávají smyčky kolem těla, především kolem hrudi. Jestliže jsou přitom spoutány i paže, vypadá to pro osamělého cestovatel zle. Je-li u toho pomocník, může hada - na přání drceného - snadno od ocasu rozmotat. Tíhou útočícího hada padne člověk na zem. To však nebolí, protože je vypolštářovaný omotaným hadem. Je-li nablízku voda, had se do ní s velkou pravděpodobností vrhne. Hadi jsou dobří plavci a potápěči a vědí, že jejich oběť se rychle utopí. Oni sami dokáží bez námahy zadržet vzduch mnoho minut. Škrcený tvor nejdřív ucítí jen mohutné svalstvo hada, které ho obepne jako ocelové pero. Ještě může mít poslední šanci, pokud hada kousne tak, že to vzdá. Nebo navzdory sevření chytne rukama ocas a dokáže zlomit jeden obratel. Na ocasu to jde poměrně snadno. Obratle jsou nejcitlivějším místem hada (člověka však také). Když na vás had zaútočí, nastane zajímavá situace. Znám ji z vlastní zkušenosti. Člověk očekává šílený tlak nebo tah, který mu vymačká vzduch z plic a přeláme žebra. Tak tomu však není. Cítíte jen milé silné objetí a chvíli se divíte, že to má být všechno. Ale pak to přijde! V okamžiku, kdy se hruď zmenší vydechnutým vzduchem, hadí svaly se stáhnou a už se nemůžete nadechnout. Abyste získali trochu vzduchu, musíte znovu a hlouběji vydechnout - a v té chvíli se znovu stáhne vražedný sval. Během 60 vteřin zbývá oběti jen hektické zmítání, které jí k ničemu není. Pak je čas se rozloučit. Nebo rozmotat. Jak už bylo řečeno - to může od ocasu udělat jen pomocník. Po takovém škrcení následně ucítíte, jak vám prudce bije srdce, a pot vyrazí ze všech pórů, protože tělo něco tak revolučního ještě nezažilo. Po 30 minutách se však uklidní a člověk ucítí už jen obrovský pocit blaha jako po báječné masáži.

Vaření bez hrnce Polokulovou jamku v zemi vyložte fólií, plachtou, kůží; pak ji zakryjte čistými křemínky, které zabrání roztavení fólie. Naplňte vodou a přísadami (čaj, vývar...). Kameny velikosti pěsti rozpalte v ohni a pomocí vidlic z větví je vkládejte do vody, až začne vřít. Místo hrnce můžete použít čerstvé listy, trávu, kůru stromů nebo dokonce papír. Potravinu, která se má uvařit, zabalte do několika vrstev takového náhradního materiálu, převažte stébly, kořeny nebo liánami a potom vložte do žhavého popela (nikoli do plamene. Dokud je obal vlhký, potravina se vaří. Teprve pak začne hořet. Maso a zeleninu zabalte do jílu a vložte do žhavého popela. Brambory upečete také zahrabáním do popela. Máte-li alobal, můžete si do něj potraviny zabalit a vložit do ohně nebo do popela. Z několika přeložených vrstev alobalu můžete dokonce udělat nádobu na vaření. Další ideální náhradou hrnců jsou čerstvé stonky bambusu. Vajíčka mají vlastní nádobu už ve formě skořápky. Před vařením propíchněte skořápku - na oblejší straně vajíčka. Tam je vzduchová bublina. Když totiž vzduch nemůže při vaření uniknout, skořápka praskne. Takto připravené vejce postavte jednoduše na pět nebo více minut do žhavého popela. Jako pánev púoslouží hladký placatý kámen. Když pod ním budete udržovat oheň, splní docela dobře svůj účel. Zašpičatělá vidlice z větve poslouží jako rožeň na maso nebo rybu a také nahradí pánev. Rožeň můžete sestavit ze silných mladých (míznatých) větví. Než shoří, maso nebo chléb se na nich v klidu upeče. Pokud vidlici z větve ve tvaru Y pokryjete alobalem, můžete si dokonce udělat volské oko nebo upražit kávu. Pozor: použijete-li plastovou fólii jako náhražku hrnce, rozžhavené kameny s ní nesmějí přijít do styku! Tomu zabráníte, když fólii přikryjete štěrkem. Chcete-li použít místo hrnce plechovku, musíte ji nejdřív v ohni dobře vypálit, aby oheň beze zbytku zničil všechny zbytky možného laku. Pokud chcete uvařit jen šálek čaje, můžete si ho dokonce připravit nad žhavým popelem v archu mokrého papíru stočeného do kornoutu.

Knížku si můžete koupit přímo na internetových stránkách Nakladatelství Motto.