Vždycky když projíždím Českým Krumlovem a míjím slovutnou firmu Kámen a písek, bezděky si, jsa profesionálně deformován, vzpomenu na kouzlo tohoto spojení: všechny kameny (ať už ve žlučníku, v močovém měchýři či jinde), vznikají podle čínské medicíny tak, že v dané oblasti stagnuje vlhko a horko. Se vzrůstajícím horkem dojde k zahuštění vlhka, vytvoří se jakési „bahno“, jež se buď dalším působením horka vysuší do formy „písku“, anebo se slepí a vytvoří „kámen“. Kdo zažil pravou ledvinnou koliku, ví, že se při ní bolestí ohýbají podkovy. Člověk však vydrží hodně, mnohem víc, než si dovede představit.

Odstranění kamene či písku nepřináší z pohledu čínské medicíny definitivní řešení, protože ve vlhkém a horkém terénu se může situace opakovat (což se nezřídka stává), anebo vlhko a horko napadne jiné orgány. Doporučované časté pití je z hlediska čínské medicíny diskutabilní – neexistuje přesná norma, kolik má který člověk za den vypít tekutin. Vždy záleží na tělesné konstituci člověka, na jeho výdeji tekutin, na ročním období, na jeho fyzické práci apod. Kupř. člověk s vlhkem a horkem, u kterého převládá více vlhko, si bude nadměrným nuceným pitím vnitřní vlhko ještě zvyšovat a zatěžovat tím slezinu, ledviny apod. Je to stav podobný nasáklé houbě na tabuli, kterou není nutné znovu namáčet do vody. Záleží také na tom, co člověk pije: sladké nápoje, džusy, limonády, černá káva, tvrdý alkohol – to vše přináší další vlhko do těla, naopak čistá pramenitá převařená voda (bez bublinek, nesycená kysličníkem uhličitým), nejlépe s pár kapkami citronu, slabý vlažný zelený čaj (nejlépe kvalitní Dračí studna – k dostání v síti Dobrých čajoven), špaldová káva či káva Melta zvaná cikorka z čekanky (k dostání v prodejnách zdravé výživy), plzeňský Prazdroj či Gambrinus (k dostání všude) – to vše jsou nápoje, které naopak ochlazují horko. Takového pití by měl člověk pít podle své potřeby a žízně, ne se do pití nutit. Ostatně tělo si řekne samo, co a kolik potřebuje.

Z pohledu západní medicíny se kameny a písek v organizmu tvoří z močových kyselin, a sice (podle složení a rozboru) buď vápníkem, oxaláty či fosfáty. Vápenaté (kalciové) kameny a písek pocházejí nejčastěji z nadměrné konzumace sýru a jiných mléčných výrobků, oxalátové pak z konzumace špenátu, angreštu či rybízu, fosfátové z celé řady jídel a kameny a písek z kyseliny močové pak z konzumace jater, ledvin, sardinek a rybích jiker.

Kameny nebo písek v močovém traktu doprovázejí různé potíže, jako např. obtížné močení, někdy i s náhlou zástavou, bolesti v podbřišku, bolesti v kříži, krev v moči, někdy přímo i nález písku či drobných kaménků v moči. V akutní fázi koliky se objevuje intenzivní jednostranná bolest v bedrech či podél močovodu, která přichází v záchvatech, pocení, neklid, třesavka, horečka, až šok, připomínající housera. Čím dříve se v této fázi začínají užívat bylinné směsi na vypuzení kamenů, tím je i větší šance na úspěch. K vyloučení písku a kamenů přispívá vedle bylinných směsí i maximální pití tekutin (obzvláště močopudných jako kupř. zelený čaj či Prazdroj) a pohyb (kupř. skákání ze schodů). Kameny, které jsou kulaté a do průměru 1 cm, mohou být takovýmto způsobem vyloučeny, naopak kameny větší než 1 cm, nebo menší, ale ostré, se přirozeně většinou ovlivnit nedají. Bylinné směsi se užívají po dobu nejméně tří měsíců i po operativním odstranění či spontánním vyplavení kaménků, neboť je zapotřebí terén vlhka a horka řádně vyčistit.

Bylinné směsi: Kameny z údolí Šaolin (kód 020)

+ Projasnění temné tůňky (kód 102)

Zajímá vás tradiční čínská medicína? Více se o ní dozvíte v nové knize MUDr. Petra Hoffmanna: Od pramene čínské medicíny (nakl. Euromedia 2007) či v jeho ordinaci U Černé věže 6 v Českých Budějovicích (kontakt ).