Výstava: Screen Michala Pěchoučka

SCREEN - Michal Pěchouček v Galerii Jiří Švestka (Biskupský dvůr 6, Praha 1)

Výstava bude zahájena 21.2.2008

Screen lze přeložit jako - stěna, zástěna, přepážka, stínítko, promítací plátno, televizní obrazovka, filtr nebo jako - zastínit, zaclonit, chránit, tajit. Toto slovo se všemi jeho významy jsem zvolil jako název své výstavy, protože se zde také objevuje několik příbuzných motivů – několik fazet jediného tématu, které se volně taktéž týká stěny, zástěny, světla, stínu, projekce nebo ochrany a tajemství.

První částí výstavy jsou obrazy instalované po dvojicích přes zeď, které reprezentují dva odlišné druhy slasti z pozorování. Z jedné strany obrazy jakoby terorizují svojí mrazivou abstrakcí a z té druhé, předmětné, vyjevují žánrovou situaci – převlékání za plážovou zástěnou, svlékání u lékaře (nebo něco v tom smyslu). Osoba přistižená v trochu trapné situaci tu figuruje jako ideální model. Motivem obrazu je vědomé pózování a sebevyjádření pomocí řeči těla. Obrazy zároveň inscenují intimní událost beze svědků. Postavy toužebně hledí směrem dovnitř do hloubky obrazu – ostrého protisvětla - a mají tak funkci jakýchsi strážců bran nebo blíže neurčeného světa za obrazem.

Druhou část výstavy tvoří černozelené abstraktní obrazy, jež jsou zároveň i předmětným zobrazením (zátišími). Spojuje je motiv jednoduchých geometrických konkrétů – perspektivně zobrazených a v prostoru levitujících ploch. Jednotlivé tvary konkrétů jsou převzaté ze starých nabídkových katalogů z 30. let, které pomocí fotografických reprodukcí propagovaly zahradní, sezónní a skládací nábytek. Z nábytku zůstalo pouze jednoduché schéma geometrické konstrukce. Geometrii je tu přiznána její stylizační a pomocná funkce - soubor odkazuje především k redukčním principům začínajícího abstraktního umění. Barevnost obrazů je odvozena od pozdějších prvních digitálních displayů.

V třetí části výstavy jsou obrazy s motivem nahých ležících postav, které zřejmě spí a jejich vztah k pozorovateli je lhostejný - nevědomý. Středem obrazu je vždy vertikálně vzorovaný ručník (utěrka), který slouží jako bederní rouška zakrývající pohlaví. Postavy z tohoto horizontálního cyklu jakoby levitují „před“ nebo „za“ látkovou zástěnou s plážovým vzorem.

Zjevným leitmotivem výstavy Screen je kombinace geometrické abstrakce a figurálního realismu - geometrie jakožto posel logického i intuitivního myšlení, realismus jako vyslanec minulosti, tradice, symboliky a ikonografických žánrů. Záměrně se zde spojuje jednoduchost a komplikace, neosobnost a intimita, bezobsažnost s patosem.

Jako hosty jsem si pozval Simonu Smrčkovou a Evžena Šimeru - dva mladé umělce, jejichž tvorba mne inspirovala a je mi velmi blízká. Oba, i když každý po svém, se malovanému obrazu zdánlivě vyhýbají a zachovávají si od něj nedůvěřivý odstup a nadhled. Oba vytvářejí abstraktní obrazy a objekty, jež nám zprostředkovávají malířskou kvalitu a účinky pomocí nemalířských technik, kterými jsou vytvořeny. Smrčková i Šimera usilují o precizní a bezobsažnou formu, která na diváka působí bezprostředně, vytvářejí jemné posuny média malby do oblasti designu, rafinovaně se pohybují na hranicích dekorativnosti a pracují s estetikou minimalismu. Používají originální technologii. Simona Smrčková kolem pevných rámů omotává v jemných vrstvách barevné nitě a vytváří křehké lazurní plochy, které mají podobné vizuální účinky jako malba holandských mistrů. Evžen Šimera je malíř, který objevil kouzlo a kvalitu v nedostatcích podmiňovaných neovlivnitelnými faktory. Tektonickou přesnost pruhovaného vzoru oživuje náhodou stékající kapky barvy.

Michal Pěchouček