Filmová recenze 2.: Americký gangster

Příliš rozvleklá gangsterská rapsodie ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA

Žánr: krimi/thriller/drama

Hrají: Denzel Washington, Russel Crowe, Josh Brolin, Cuba Gooding jr., Chiwetel Ejiofor a další

Režie: Ridley Scott

Rok se s rokem sešel a režisér rozmáchlých filmových podívaných Ridley Scott se opět sešel se svojí oblíbenou hereckou hvězdou Russellem Crowem. Tentokrát v kulisách Spojených států začátku 70. let 20. století, kdy byl ekonomický rozmach zadržován vlekoucí se vietnamskou válkou. Jedna z nejstinnějších kapitol novodobé historie USA se stala kulisou pro kriminální drama, jemuž zase posloužil jako námět skutečný příběh jednoho z prvních skutečně mocných černošských bossů newyorského podsvětí, Franka Lucase. Tento velmi schopný a inteligentní muž se vypracoval z pozice nejbližšího pobočníka největšího harlemského kmotra v jeho regulérního nástupce. Se svými mnoha bratry, kteří se za ním přestěhovali z chudého Jihu rozjel v masovém měřítku zločinné obchodování, jehož hlavním artiklem byl nechvalně známý bílý prášek, zvaný heroin. Od tohoto období se také datuje počátek rozsáhlých problémů se zneužíváním drog, u nějž stáli právě lidé jako Lucas. Ten se ve svých ambicích neštítil ničeho, ani využívání rakví s padlými americkými vojáky jako schránek na zásilky drog, které přicházely z Vietnamu, kde s nimi obchodovali zkorumpovaní důstojníci americké armády. Lucasovu bezskrupulózní ničivou aktivitu zastavil až detektiv Richie Roberts, který za pomoci svépomocí vytvořeného protikorupčního týmu, operujícího inkognito přímo mezi dealery a narkomany dokázal jen za pomoci svojí buldočí povahy a vytrvalosti nashromáždit dostatek důkazního materiálu, aby všemocného bosse nakonec potopil.

Tak jako ve skutečnosti předcházelo Lucasovu zatčení dlouhé měsíce příprav a čekání, až on či někdo z jeho okolí dopustí osudového pochybení, tak i v případě Scottova filmu předchází závěrečnému zátahu předlouhé líčení zločinných aktivit hlavního záporáka. Ty se střídají klasicky s popisem hrdinných aktivit jeho protivníka, verbujícího na svou stranu pochybné existence, aby z nich vytvořil elitní vyzvědačskou síť. Bohužel pro diváka je tempo líčení obou těchto paralelních dějů dosti pomalé, postrádající ten druh živelné dynamiky, díky němuž vydrží pozornost vraždící délku téměř tři hodiny. Film jakoby se rozpadal na dva, přičemž jak už to obvykle bývá, záživnější je ten, který líčí příběhy ze života padouchova. To je však především zásluha Lucasova hereckého představitele Denzela Washingtona, jenž dokáže potenciál, který zpravidla záporní hrdinové nabízejí, velmi dobře využít. Jeho Frank Lucas je precizně vykreslený portrét uhlazeného psychopata, v němž chladnokrevnost a absolutní bezcitnost tvoří tu správnou chemickou směs, odpuzující i přitažlivou zároveň. Na jeho konto lze připsat plusové body i za snahu vystříhat se prvoplánové expresivnosti, s jakou se zhusta tento typ postav ztvárňuje a jeho snaha se vyplácí. Patrně se zúročí i v letošní oscarové bitvě, v níž by mohl Washington figurovat v nominacích a vážně ohrozit svého kolegu Crowea. Ačkoliv režisérův oblíbenec, tentokrát jakoby jeho postavu Scott nechal trochu na holičkách a ve stínu charismatického zloducha a jeho ďábelsky šarmantního podání jednoho z nejlepších amerických herců dneška nechal slávu hlavního kladného hrdiny poněkud vyblednout. Přitom především na jeho oslavu a oslavu jemu podobných osamělých obránců práva a spravedlnosti měl film především vzniknout. Jak už to ale bývá, ve filmovém světě si záporný hrdina většinou ukousne z koláče popularity větší díl než klaďas a případ Amerického gangstera není výjimkou. Ačkoliv ve skutečnosti to Roberts Lucasovi natřel na celé čáře, z pohledu kvality hereckých výkonů je tomu spíše naopak. Že se tuto tradičně rozkolísanou polaritu nepodařilo zvrátit v detektivův prospěch, je naopak pro tak zkušeného tvůrce, jakým Scott bezesporu je, dosti značný počet bodů mínusových.

To, že se v poslední třetině filmu vyskytuje na plátně spíš detektiv, než jeho zločinecký protivník má také za vinu, že pozornost diváka začíná velmi rychle ochabovat a ke konci, v němž je stejně už jen chystá triumf americké policie, vás spíš než plátno přitahuje ciferník náramkových hodinek. Znovu se ukazuje, že pro absolutní zdar podniku filmového díla je potřeba vedle scenáristovy invence, režisérovy a kameramanovy dovednosti a pečlivého výběru a vedení herců i prozíravost mistra střihače a režisérova schopnost ovládnout se a v zájmu konečného výsledku některé sekvence zkrátka oželet. I pečlivá a stylová evokace počátku sedmé dekády minulého století se během bezmála tří hodin okouká a vedení příběhu podle tradičních schémat mu atraktivitou může stěží konkurovat. Výsledek pak působí poněkud akademicky – až puntičkářský důraz na stylovost zaručuje perfektní výsledek, co se vizuální stránky týče, stejně tak stylové jsou i výkony hlavních představitelů a vůbec všechno je naprosto profesionálně ošetřené a vypulírované. A právě tenhle perfekcionismus do jisté míry podráží Americkému gangsterovi nohy.

Žánr gangsterského dramatu potřebuje zkrátka i ten pohled takzvaně do vnitřností, aby vytrhl diváka z letargie, donutil ho emočně participovat a kráčet s příběhem. Ridley Scott tohle dokázal za dob své největší umělecké síly ve Vetřelci i v Blade Runnerovi. Americký gangster je pak klasickou ukázkou obrazu aktivity většiny filmových režisérů v závěrečné etapě jejich kariéry. Čím méně entuziasmu a vůle strhnout, tím více důrazu na formální perfekci. Ta ovšem nedokáže beze zbytku zastřít fakt, že tvůrce se ze svých zásob kreativní energie už vydal a zbyla jen sterilita elegantně prezentované rutiny.

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz