Nová kniha: Humoristická próza na manželské a partnerské vztahy

V každém muži zůstává kousek malého kluka, který si chce hrát. Ovšem dospělý muž dokáže svou hru dovést k dokonalosti a vypilovat každý její detail.

Humoreska je založena na skutečném setkávání osmnácti dospělých mužů (psychiatři, kliničtí psychologové, advokáti, gynekolog, poradci

na manželské vztahy a matematici) v letech 1971

až 1985. Pravidla námořních bitev vytvořili advokát JUDr. Miroslav Šipovič a MUDr. Miroslav Plzák.

Jeden z admirálů v roce 2005 pronesl: „Byla to nejkrásnější léta mého života.“

ISBN 978-80-7246-385-5

Váz., 208 stran, 189 Kč

O autorovi:

MUDr. Miroslav Plzák, CSc., se narodil 25. 8. 1925. Studoval

v letech 1945 až 1950. V roce 1959 nastoupil na psychiatrickou kliniku Fakulty všeobecného lékařství UK a roku 1964 se stal jejím primářem. V této funkci setrval čtvrt století. V odborných kruzích je o něm známo, že jako první autor na světě napsal vysokoškolskou učebnici o poruchách manželského soužití.

Je spoluzakladatelem Linky důvěry, čestným členem Asociace manželských a rodinných poradců, autorem padesáti šesti vědeckých prací, devíti divadelních her a více než dvaceti populárně naučných publikací o manželství.

Ukázka z knihy:

Všichni muži se pak odebrali do bitevní haly.

Zde měkké naložení perských koberců a na nich nádherná mapa Tichomoří. V příslušných základnách srovnáno loďstvo. Na afghánských podnosech vonné doutníky, kvalitní cigarety

a jedna dávka koňaku ve vypoulených napoleonkách.

Pánové popili koňak okázale před mramorovou destičkou popsanou zlatavými písmenky :

Navigare necesse est, vivere non est necesse.

Více jak jeden doušek koňaku nebylo povoleno pít, protože jim alkohol ve větších dávkách betonoval mozek a jejich válečné umění cepenělo.

Dnešní válka byla komorní záležitost, protože nebyli pozváni mladší velitelé.

Los určil strategické cíle a současně výjezdní prostory flotil. První flotily vyjížděly ze svých základen v síle dvou bitevních lodí, jedné mateřské letadlové lodi a dvou rychlých křižníků. To vše už bylo určeno před týdnem a admirálové měli možnost situaci uvážit a prostudovat. Nejperfektněji ji vždy prostudoval docent Ptáček alias čerstvý kontraadmirál druhého stupně Fletcher.

Na japonské straně byl strategickým velitelem velkoadmirál Nagumo, Američanům velel admirál Callaghan.

Nagumo-Bonhard odvolal na okamžik svého podřízeného velitele Micukiho-Synka a sdělil mu pevné rozhodnutí dobýt v prvních dnech války základnu Wake a zbylými silami zabránit americké eskadře, aby mohla proniknout k Šalamounovým ostrovům. Nagumo rozhodl dokonce obětovat Guadalcanal a přenechat jej Američanům bez boje. Velkoadmirál Nagumo končil slovy:

„A celý tento postup budeme označovat jako operaci Orchidej.“

Admirál Callaghan jako vždy cepoval na počátku války Lubomíra Ptáčka svým řízným hlasem:

„Bude-li se opakovat případ z minulého čtvrtku, kdy jste nesplnil můj výslovný rozkaz, zbavím vás hodnosti, kterou jste právě nabyl.“

Fletcher-Ptáček byl nečekaně neposlušný velitel. Toužil po slávě, a proto vyrážel na vlastní pěst k riskantním úderům. Callaghana to přivádělo k zuřivosti, a to dokonce i když úder tu

a tam vyšel. Bylo úchvatné, když sporý Callaghan hulákal na vysokého obtloustlého Ptáčka

a plísnil jej.

Callaghan si byl jist svým konečníkem.

Oproti Callaghanovi velel Nagumo demokraticky, a proto častěji prohrával.

Callaghan původně vymyslel soustavu čísel, jimiž své rozkazy kódoval. Jeho podřízení

se z toho doslova roznemohli. Vznikaly trestuhodné omyly a Callaghan co chvíli někoho degradoval. Nakonec se ukázalo, že ani Callaghan si čísla správně nepamatuje.

Takže zatímco Nagumo pronesl klidně až shovívavě:

„Zatím upouštím od operace Pomněnka,“ vykřikoval Callaghan na rozloženého Ptáčka:

„Nařizuju sto jednadvacet. Okamžitě! Sto jednadvacet!“

A právě nešťastné číslo sto jednadvacet, způsobující obvyklé omyly u lidí, kteří chápou jen to, co vidí, a nikoliv co slyší, bylo častokrát chápáno jako sto dvanáct, a pak Fletcher-Ptáček místo aby napadl úkolové seskupení tří japonských křižníků, se stáhl z boje do mírových vod.

Callaghan sípal na Fletchera jadrné nadávky a Fletcher se tvářil stejně, jako by si nadělal do kalhot.

Po jednom roce trýznění Callaghan od číslových kódů upustil, ale dlouho jimi vyhrožoval: „Nebudete-li mě poslouchat, zavedu číslicové šifrování!“ a toho se lekali i velitelé japonské strany.

Válka začala.

Velitelé ulehli podél mapy a vzali do rukou své rozkazové deníky.

Japonská flotila opustila základnu Guam a směřovala k Waku.

Američané vyjížděli z Phoenixu a mířili na Guadalcanal. Třetím strategickým cílem byla Midway. V prvních dnech obsadily obě nepřátelské flotily první dva strategické cíle bez boje a z prostorů mateřských zemí se k bojišti blížily hlavní úderné eskadry. Těmto velkým uskupením veleli Micuki na japonské straně a Fletcher na straně americké. Hlavní admirálové co strategičtí velitelé převzali velení menších flotil.

Micuki a Fletcher se k sobě blížili příliš váhavě a byli ihned napomenuti. Fletcher postupoval tak jako vždy. Vstal ze svého místa a odešel ke Callaghanovi. Pak ho tichým hlasem, jakýmsi šepotavým ševelením přesvědčoval o svém tajném geniálním plánu, podle něhož položí Micukiho předposlední den bitvy na lopatky. Nic nevymyslel, jen se bál riskovat a oddaloval boj, jak se to jen dalo.

Callaghan znal smysl tohoto Fletcherova šepotu a odbyl jej proto šepotem úderným:

„Zítra udeříte na Micukiho. Chápejte to jako rozkaz,“ a Fletcher se odplížil na své velitelské stanoviště. Úderný Callaghanův šepot zaslechl Micuki, který se rovněž jako velitel velkého seskupení bál útočit. Aby Fletcher skutečně neudeřil, stáhl se jižním směrem, a proto Fletcherův úder vyzněl naplano. Americká flotila vplula do vod, kde už dávno nebyl nepřítel.

Callaghan okamžitě poznamenal: „Tohle není válka, ale manévry.“

Nagumo dodal: „Když se mladí bojí, budeme jim asi muset my staří ukázat, jak se bojuje.“

Severní bojiště totiž nevypadalo o nic lépe. I zde manévrovali Nagumo a Callaghan daleko více opatrně než odvážně.

Kolem pátého dne války se Callaghanovi a Fletcherovi podařily náhodné úspěchy a Japonci ztratili dva křižníky. Teprve od toho okamžiku začala skutečná válka. Mozky admirálů

se rozpálily a ruce psaly bleskurychle dispozice a depeše. Tichomořím řvala válka a moře bylo rudé od krve. Nádherná plavidla šla ke dnu a ústa velitelů vysychala hněvem a rozkoší. Micuki byl zakousnut úchvatnou dolní čelistí do hřbetu svého zápěstí a všichni ostatní nějakým způsobem napodobovali toto účinné gesto.

Osmý den války bombardoval Callaghan svým strategickým letectvem prostor, kde Nagumo soustředil velké síly. Japonci ztratili těžká plavidla a zbyla jim jediná mateřská letadlová loď. Callaghan si začal protivně pohvizdovat a přijímal ovace kontraadmirála Fletchera. Jenomže hned následující noc najel Callaghan bitevní lodí na utajený ponorkový svaz a ztratil ji.

Zatímco Nagumo hlesl úlevou, Callaghan se znovu rozeřval na Fletchera a odebíral mu hodnost. Rozrušený Fletcher povstal:

„Nemohu za těchto okolností dále velet. Není únosné, aby jakýkoliv můj neúspěch vedl ihned k dialogu o mé hodnosti. K velení potřebuji klid a soustředění.“

Callaghan volal vzhůru k nebesům: „Jak mám trestat neposlušnost? Ptám se, jak mám trestat neposlušnost?“

„Nelze mluvit o neposlušnosti, jestliže mi nebyl vůbec vydán rozkaz,“ hořekoval Fletcher. „Pokoušíte se, admirále, omlouvat vlastní neúspěchy mou neposlušností. Opakuji, že jsem-li neposlušný, tak jedině takzvaně neposlušný. Domluvil jsem.“

Callaghan bystře rozpoznal, že má Fletcher-Ptáček pravdu, a proto mávnutím ruky odhodil další rozhovor kamsi do kouta bitevního salonku. Callaghan byl sice důvtipný admirál, ale neuměl prohrávat. Jestliže se stalo, že jeho flotily byly rozprášeny, dokázal velkoryse předávat strategické velení mladším. Ztráta bitevní lodi zmátla jeho grandiózní útočné záměry, a proto seřval Ptáčka, i když ji zavinil sám.

Jako vždy i tentokráte vznikl během války spor o nějaký detail v pravidlech, který nebyl zaprotokolován. Callaghan se okamžitě změnil v advokáta Sekyru a bojoval o svou pochybnou pravdu jedině proto, aby z nedostatku pravidel vytřískal výhodu.

Callaghan při těchto sporech obvykle rudl, zatímco Nagumo spíše bledl. Kontrasty barev jejich obličejů hovořily o závažnosti problému.

Dnes došlo ke sporu, protože nebylo jasné, zda Callaghan v předposlední den války ohlásil útok dvou ponorkových svazů, či jen jednoho. Zpitomělý Callaghan se nakonec docela upřímně zeptal svého podřízeného Fletchera, jak to vlastně bylo.