Filmová recenze: Gympl

Poněkud tezovitě o rodičích, dětech a kantorech ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: ČR

Žánr: komedie/drama

Hrají: Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl, Eva Holubová, Tomáš Matonoha, Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Zuzana Bydžovská a další

Režie: Tomáš Vorel

Čerstvý padesátník Tomáš Vorel jakoby si chtěl ve svém nejnovějším počinu dokázat, že ještě nepatří do starého železa a stále dokáže postihnout, čím pulsuje dnešní doba. Odvážně se pouští přímo do tříd jednoho pražského gymnázia, aby zapustil sondu do života dnešní generace –náctiletých. Spíše než autentický obraz ze života ještě nezkroceného mládí v Čechách prvního desetiletí nového milénia se mu však podařilo vystihnout právě rozporuplné pocity a neujasněnou situaci umělce generace střední. Ve své bezradnosti, jak příběh o partě středoškoláků pojmout, bohužel nevystupuje z řady mnoha svých souputníků. Gympl se tak stává nesourodou směsicí komedie a dramatu, která dosti podbízivě (protože neodůvodněně) straní mladým a nepříliš nápaditě karikuje staré.

Díky praktické absenci kritického odstupu, což je mimochodem u tvůrce tak zkušeného dosti zarážející, se skupina mladých „rebelů bez příčiny“ jeví jako sebranka obludně drzých povalečů, která vskutku v málokom vzbudí pocity sympatie svojí plytkostí a pramalou duchaplností.

Okoukané a naivní rozdělení osazenstva školy na „hodné“ žáky a „zlé“ učitele, s jednou výjimkou idealistického třídního, který ovšem zároveň působí nejprkenněji, možná bude lichotit teenagerům v sále, seriózní reflexi jejich situace jim i jejich starším soukmenovcům však poskytne jen stěží. Přitom je znát, že snaha o hlubší ponor do největších problémů současnosti v Gymplu primárně skutečně byla, rozhodně se nedá tento snímek přiřadit do zástupu jednoduchých, prvoplánově rozverných „teencomů“ typu Snowboarďáků. Při přihlížení stupni zmatenosti, s níž na sebe tvůrce bez ladu a skladu vrší čistě komediální scénky i srdceryvně melodramatické prvky, však v duchu oceňujete spíš Snowboarďáky a jejich stylovou čistotu a upřímnost ve zvolení linky přímočaře jednoduché zábavy.

Jako už tolikrát totiž Vorel dokazuje, že je mnohem víc doma v humorné rovině, než v závažnosti, kdy se uchyluje ke schématům pro většinu soudných dospělých diváků jen těžko stravitelným. Tématika sprejerství je jistě obrazově vděčná a jako taková je ve filmu hojně využívaná. Nic proti tomu, ovšem zajímavý potenciál sociologického postižení tohoto fenoménu je záhy přestříkán dovednými malůvkami stejně jako vagón metra, před nímž se partička hrdinů zvěčňuje fotoaparátem. Dramatické i komické situace, hrdinové, ať mladí či staří, všechno zavání nepůvodností na sto honů a je vcelku jedno, jestli se plátně pohybuje romanticky rozervaný mladý hrdina v podání Tomáše Vorla mladšího, jeho asociální spolužák Jirka Mádl, podlézavá a „klimaktericky vilná“ ředitelka Evy Holubové, češtinář na pokraji nervového kolapsu Jiří Schmitzer či jelimánkovitý třídní Tomáše Matonohy. Všechny tyto tipy už byly mnohokrát viděny v táhlé řadě českých filmů ze školního prostředí, Školou, základem života počínaje a Sněženkami a machry konče. Tomáš Vorel dělá, co může, hip hopové beaty používá, rozpohybované nervní kamery se chápe, ba dokonce si se svými hrdiny troufne i na komín, ale to všechno nestačí k tomu, aby mu bylo uvěřeno, že takhle to mezi dnešní mládeží, jejich rodiči a učiteli skutečně chodí.

Možná kdyby Vorel trochu slevil ze svých dramatických ambic a více se soustředil na rozvíjení veseloherní stránky snímku, k čemuž má jednak přirozeně větší dispozice, jednak herecký ansámbl sám o sobě výtečný, mohl z vděčné látky vykřesat přece jen víc. Minimálně větší zábavu. Takhle zůstal jakoby na půli cesty, na níž se sice občas zasmějete, ale zamyslíte se snad jen nad tím, po jak otřelých dějových klišé a otřepaných frázích leckdy autor sahá. Natož aby vás situace, v níž se nacházejí teenageři dnešní doby, tak jak ji líčí režisér nějak hlouběji zasáhla. To i ty přes dvacet let staré, stokrát televizí opráskané Sněženky a machři to dokáží lépe – přestože se tehdy jednalo o dobu diametrálně odlišnou.

Zdroj foto: www.falcon.cz