Filmová recenze: Hvězdný prach

S britským humorem do světa fantazie ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA/VB

Žánr: pohádka/fantasy

Hrají: Charlie Cox, Claire Danesová, Michelle Pfeifferová, Robert de Niro, Marc Strong a další.

Režie: Matthew Vaughn

Možná, že doba těsně před Vánoci by této britsko-americké pohádce prospěla více než konec září, kdy je do Štědrého večera opravdu ještě trochu daleko. Klasických pohádkových příběhů, které neuhýbají do žádného jiného žánru, už v posledních letech mnoho není a zrovna téhle by tajemná adventní atmosféra – když samozřejmě odmyslíme tlačenice v hypermarketech a soustředíme se na její duchovnější stránku – slušela opravdu skvěle. V našich postmoderních dobách, kdy vrchol filmového magična představují příběhy Harryho Pottera, v němž ovšem fantastické slouží spíš jako atraktivní doplněk k dosti reálnému příběhu, je klasická pohádka už vzácností. A protože Pyšné princezně či té se zlatou hvězdou už ustavičné opakování v nesmyslně nadbytečném množství poněkud setřelo půvab, přichází Hvězdný prach jako na zavolanou. Animáky jsou sice fajn, Harry Potter má rovněž něco do sebe, ale přeci jen – není nad starou dobrou klasickou hranou pohádku, v níž figuruje hrdina, kráska, zlá čarodějnice, krutý princ i kouzelně přihřátý námořní kapitán. Inu, Hvězdný prach je sice pohádka, jak má být, ale přece jsme na začátku 3. tisíciletí a všechny klasické příběhy v nejrůznějších variantách už jsme spolykali tolikrát, že trochou nadhledu mohou jen získat.

O co se v ději jedná? Inu, byla nebyla jedna Zeď, za níž končil náš svět a začínala pohádková říše. Jeden britský mladík se dostal otvorem v té zdi na druhou stranu a seznámil se tam s půvabnou dívkou, zajatou princeznou, která musela otročit svojí paní čarodějnici. Za necelý rok mu za dveřmi stál košík s miminkem – plodem lásky člověka a pohádkové princezny. Z miminka vyrostl mládenec Tristan – mezi společností venkovských křupanů outsider, ještě k tomu nešťastně zamilovaný do vrtošivé bohaté dcerky Victorie. Tristan nic nevěděl o svém urozeném původu, zato věděl, že Victorii je ochoten splnit jakékoliv přání. I přinést jí hvězdu, která právě v okamžiku jejich setkání spadla kdesi za zdí. Tak se také stalo – za pomoci kouzla babylonské svíčky, dárku od jeho matky se přenesl až do kráteru, na jehož dně ležela zraněná hvězda. Ale nebyl to nějaký kus hrbolatého kamene – byla to krásná a křehká plavovlasá dívka. V tu chvíli se však také o její pozemské návštěvě dozvěděla ukrutná a mocná čarodějnice, která zatoužila po jejím srdci. Kdo má srdce hvězdy, zůstane nesmrtelný. Po tomtéž baží i stejně ukrutný princ Septimus, následník královského trůnu. A naivní Tristan s hvězdou na řetízku netuší, kdo všechno je jemu a jeho zářivé společnici v patách.

Vykládat děj dál by nemělo význam. Jednak se to nedělá, jednak je tak zamotaný, až vás napadne, jestli si tvůrci při jeho vymýšlení nevypomohli nějakou fantazii povzbuzující chemickou látkou. Na Hvězdném prachu ale není až tak důležitý příběh, jako spíš jeho zpracování. Jak jsem už výše uvedla, jeho tvůrci k němu přistupovali s velkým nadhledem a přesvědčením, že ani fantastické romantické a výpravné dobrodružství se nemusí brát vážně a tak je celý děj prošpikovaný nejrůznějšími, vesměs milými žertíky a legráckami. Humor, jak známo, odlehčuje a tak i situace, tisíckrát nám známé, získávají v humorném kabátě svěžest a obohacení o nový rozměr. Obzvlášť nám Čechům, kteří jsme zvyklí, na rozdíl například od Němců, zaujímat ke svým pohádkám úsměvný přístup, může Hvězdný prach velmi konvenovat. Příjemné překvapení pro každého, kdo je příznivcem nabourávání zažitých stereotypů je i to, že zlehčovány jsou tady spíše postav kladné a tedy i hlavní hrdinové - Tristan a jeho hvězda Yvaine nejsou žádní unylí vzdychálci, ale osoby, jednající dostatečně reálně a životně, aby nám mohli být skutečně sympatičtí. I jejich obsazení vyšlo šťastně – začínající britský herec Charlie Cox je ve své vizáži právě tak akorát nedokonalý, aby se dalo říci, že je to opravdu hezký kluk a s Claire Danesovou, americkou herečkou křehkého vílího vzezření, která čím je starší, tím je půvabnější jdou znamenitě dohromady.

Úlohy odporné čarodějnice Lamie se nadšeně zhostila Michelle Pfeifferová, která s nonšalancí jedné z nejkrásnějších hereček hollywoodské historie dokázala ustát fakt, že většinu času se na plátně pohybuje v masce naprosto odpudivé staré babizny a ještě si „krásně zlou“ postavu přitom náležitě užívá. Stejně tak Robert de Niro se s gustem zhostil role navenek drsného kapitána, strašného „lovce blesků“, tajně ovšem holdujícího dámské garderóbě a zbožňujícího starou dobrou Anglii. Právě vyváženost mezi dvojicí mladých talentů a zralých hereckých matadorů a dynamika, která mezi nimi díky inteligentnímu a vtipnému scénáři vzniká, jsou, kromě onoho vlastního scénáře, hlavním triumfem Hvězdného prachu. Britové a Američané se zase jednou spojili spíš šťastně, přičemž každý odevzdal, v čem je nejlepší – Američané finance a filmařské know-how, Britové svoji duchaplnost a nechuť k patosu a prázdným, nabubřelým frázím. Dohromady z toho vznikla fantastická podívaná téměř jako vystřižená z nejrůžovějších recenzentových snů – nepodbízivá, nápaditá, vřelá, s nadhledem. Nenechte se odradit poněkud otřepaným sloganem ani nepříliš atraktivním plakátem. Tahle fantasticky radostná záležitost, lehká jako ten hvězdný prach, by vám ani vašim dětem neměla jen tak proletět mezi prsty.

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz