Kniha: Sexualita ženy

Milé dámy, na pultech našich knihkupectví se objevila kniha, která by rozhodně neměla chybět ve vašich knihovnách. Publikaci s názvem Sexualita ženy napsal MUDr. Zlatko Pastor - gynekolog, porodník a sexuolog zabývající se ženami a jejich sexualitou. Vydalo jí nakladatelství Grada

Autor: Zlatko Pastor

ISBN: 978-80-247-1989-4

formát: 15 x 21 cm

vazba: V8

počet stran: 204 stran

prodejní cena: 199,- Kč

Publikaci Sexualita ženy ocení nejen každá žena, ale jistě i mnohý z mužů. Zabývá se ženskou sexualitou ze všech úhlů pohledu. Vedle základních fyziologických předpokladů sexuálních reakcí vysvětluje i podstatu pohlavní touhy, vzrušení a orgasmu. Pojednává o rozdílech mezi mužským a ženským sexuálním požitkem. Díky této knize získáte dokonalý přehled o různých typech žen z hlediska sexuální aktivity a o změnách sexuality v různých životních etapách. Stranou nezůstávají ani aktuální témata jako je sexuální zneužívání žen, kybersex, sex po telefonu apod. Autor nabízí přehled ženských problémů se sexem a předkládá jejich řešení (odpor k sexu, bolest při sexu, nechuť k sexu…).

Ukázka z knihy:

Masturbace

Do vlastního nitra vcházej bez klepání.

J. LEC

Masturbace je základním projevem sexuálního chování, je klíčem k naší sexua¬litě. Woody Allen o ní hovoří jako o milování se s člověkem, kterého máme opravdu rádi.

Nejčastějším cizím termínem charakterizujícím sebeukájení je onanie nebo masturbace. Tyto termíny sice přesně nevystihují podstatu věci, ale vžily se a jsou srozumitelné pro většinu lidí. Slovo onanie pochází od biblického Onana. V první knize Mojžíšově Genesis vyzývá Bůh Onana, aby oplodnil ženu svého zabitého bratra, tak jak bývalo zvykem k zajištění pokračování rodu. Onanovi se do toho moc nechtělo a tak „vypouštěl sémě na zem, aby nezplodil synů bratra svého.“ Hospodinovi se to nelíbilo a zabil ho. Onan se tak stal prvním průkopníkem metody přerušované soulože, neboť neonanoval pro své potěšení, ale proto, aby neoplodnil bratrovu ženu. Před vytvořením tohoto slova užívali teologové pro sebeukájení názvy pollutio (poskvrnění) nebo mollities (chlípnost). Masturbace vychází etymologicky od latinského slova manus (ruka) a sturbare (zhanobit). Také však nevyjadřuje přesně podstatu provozované činnosti. K uspokojování nedochází jenom rukou a o sebehanobení při onanii dnes uvažuje málokdo. Přesnější výraz ipsace (ipse, latinsky sám) se neujal. Čeština má i jiné výrazy: samohona, samoprznění, sebeprznění. Tyto negativní slovní konotace vyjadřují silně nepřátelský postoj společnosti k této činnosti. Podstatnou roli sehrála kniha „L´onanisme“ lausannského lékaře Tissota (s těmi hodinkami nemá vůbec nic společného), která vyšla poprvé v roce 1760 a rozpoutala celosvětové tažení proti onanii. Ve svých důsledcích neskončilo dodnes a mýty o škodlivosti masturbace přetrvávají stále. Negativní vliv této publikace na šíření nesmyslů o lidské sexualitě se dá svým rozsahem přirovnat pouze k masově rozšířenému mýtu o G-bodu a jeho významu pro lidskou sexualitu. V lékařských učebnicích se tvrdilo, že onanie je zodpovědná za vysychání míchy, způsobuje slepotu, slabomyslnost, epilepsii, impotenci, degeneraci a vyčerpání organismu, neplodnost, oči ztrácejí svoji barvu, zuby bělost a nakonec se tělo znetvoří celkovou deformací… Mnoho z těchto nesmyslů je stále živých. Proti onanii existovaly léčebné postupy, zklidňující léky, děti byly na noc poutány do speciálních postrojů zabraňujících sebeukájení. V nejpříšernějších případech se přistupovalo k obřízce nebo odstranění klitorisu. Populace byla utvrzována v nebezpečnosti této aktivity. Lidé byli frustrováni, bojovali proti přirozené potřebě, která byla v rozporu se společenským konsenzem.

„Kdo říká, že neonanoval nikdy, onanuje dodnes,“ praví klasická věta uvádějící skutečnost na pravou míru. Autoerotické stimulace provozují i děti kojeneckého věku. Nejvíce masturbují pubescenti. Pro většinu lidí je ipsace celoživotní doplňkovou nebo hlavní sexuální aktivitou. Muži masturbují celoživotně téměř všichni. Ženy sice méně, ale soudí se, že minimálně 80 % žen někdy ve svém životě masturbovalo. Ženy, které masturbují od puberty, mají v pozdějším pohlavním životě méně problémů a častěji dosahují orgasmu. U sexuálních dysfunkcí doporučujeme masturbaci jako léčebnou metodu, někdy v součinnosti s partnerem. Vzdělanější ženy masturbují častěji a více, otevřeněji se staví k sexu, nejsou tolik zatíženy mýty. Dospívající dívky jsou často svými matkami odrazovány od masturbace a jejich sexualita je potlačována.

Techniky sebeukájení se od sebe velice liší. Je to dáno značnou variabilitou erotických zón a míst přinášejících ženám vzrušení. Ženy preferují nejčastěji nepřímé dráždění klitorisu. Přímý kontakt s poštěváčkem je pro ně spíše bolestivý, tlak a tah okolí působí daleko příjemněji. Druhou nejčastější oblastí pro autoerotiku je poševní vchod a pochva. I zde pozorujeme značnou variabilitu. Neexistují žádná konstantní místa nebo body, které by ženě spolehlivě zajistily prožití rozkoše. Návody typu „kam a jak sáhnout, abychom ženu zaručeně uspokojili“, se míjí účinkem. Mohou být jenom obecným návodem. Žena sama nejlépe pozná, co je jí příjemné, co jí přináší vzrušení, a to pak vyhledává. Někdy potřebuje delší čas, než ta správná místa nebo způsoby objeví. Nejčastěji a nejlépe masturbují ženy vlastními prsty. Vibrátory a jiné sexuální hračky jsou vítaným zpestřením, ale ruku většinou nenahradí. „Sama ve svém třípokoji si jednoduše vystačím s prsty. Se všetečnými prstíky, které jako by rychle počítaly bankovky, jenže to dělají před chodbou do zandaváku, před tou černou dírou, kde jsou polštářky měkká krajkovina,“ popisuje beletristicky onanii Petra Hůlová. Erotických pomůcek existuje nepřeberné množství, jsou bezpečné a hygienicky nezávadné. Používají se i při párové erotice. O technikách masturbace byly napsány stohy knih a píšou se další. Každá žena má tu svou, která ji nejrychleji či nejpomaleji, jak si sama přeje, přivede k vrcholu: válení, kroužení, tření, poklepávání, tahání, svírání stehen (bezruký orgasmus), používání kalhotek, ručníků nebo vodní sprchy, každá volí něco jiného, co vyhovuje nejlépe.

Pro nadměrné a náruživé sebeukájení se používá termín onanismus. Přesné vymezení je obtížné, může se objevit v rámci duševní poruchy, například mánie nebo u poruch osobnosti, kdy se onanie stává únikem ze stresu a odreagováním. Jedinci nejsou schopni odolat impulzu, v tomto případě chuti masturbovat a dosáhnout orgasmu. Narůstající napětí se uvolní teprve po její realizaci. Zanedlouho se ale nutkavá naléhavá potřeba opět vrací a žena cítí potřebu opět onanovat, aby snížila svoji tenzi. V těchto případech se jedná o emočně nestabilní osoby impulzivního typu. Takové chování ženě komplikuje život. Onanuje třeba třicetkrát denně, aby se uklidnila, snížila psychickou tenzi, s radostným erotickým prožitkem to nemá už nic společného, jde o návykovou impulzivní poruchu, která může působit i sociální problémy.

Masturbace ženu obohacuje, je doplňkem nebo preferovanou sexuální aktivitou. Onanie, stejně jako sexuální sny a fantazie naplňují intimní život, přináší převážně pozitivní zážitky. Je neúčelné se jí zříkat, zavrhovat nebo ji označovat za nevhodnou, méněcennou nebo za náhradní sexuální aktivitu. Většina žen dosáhne uspokojení výhradně nebo převážně masturbací. Ve světě nedostatku doteků je často alternativou párového sexu.

Některé ženy masturbují zřídka nebo onanovaly pouze někdy. Jsou i ženy, které nemasturbovaly vůbec. Ve většině takových případů mají odtažitý vztah k sexu, častěji nedosahují orgasmu, sex je příliš netěší. Nízkou masturbační aktivitu nepovažujeme za frigiditu. Potřeba a frekvence sexu, a tedy i onanie, je velmi individuální, neexistují žádná pevná pravidla. Záleží pouze na potřebách, touze a schopnostech ji realizovat.