Filmová recenze: Faunův labyrint

Mexiko/Španělsko/USA 2006

Fantasy

Režie: Guillermo del Toro

Hrají: Ivana Baquero, Doug Jones, Sergi López, Ariadna Gil, Maribel Verdú, Álex Angulo, Federico Luppi

V kinech od 9. srpna 2007

Konečně nastal okamžik, kdy i český divák může na vlastní oči spatřit snové dílo Guillerma del Toro. Po roce příprav, měsících natáčení a postprodukcí se dočkalo zasloužených ocenění v podobě tří vítězství Academy Adwards. Zlatou soškou „Oskarů“ byl oceněn kameraman Guillermo Navarro, filmová výprava a masky.

Faunův labyrint bývá přirovnáván k pohádce pro dospělé. Ve filmu se skutečně vyskytují pohádkové motivy, stejně tak nejnepříjemnější realita v podobě fašismu roku 1944, ve kterém se děj odehrává. Sám režisér připouští, že ho křížení žánrů vždy fascinovalo. „Pro mě je Faunův labyrint historickým dramatem zasazeným do kontextu války, s pohádkovými a mytologickými prvky. Tento film ze všeho nejvíce stojí na dojemném příběhu, který otvírá základní otázky lidství, jež se týkají nás všech“ doufá del Toro.

Hlavní hrdinkou do nejmenších detailů prokresleného příběhu je dvanáctiletá dívka Ofélie (Ivana Baquero), která přijíždí spolu se svou těhotnou matkou (Maribel Verdú) do hlubokých lesů na severu Španělska. Její matka je totiž nucena následovat svého nynějšího manžela, frankistického kapitána Vidoca (Sergi López), který v horách potlačuje zbytky protifašistického povstání místních obyvatel. Malá Ofélie zbožňující pohádkové příběhy při svých toulkách po hlubokých lesích objeví starobylý labyrint, ve kterém přebývá mytologický Faun. Ten v ní rozpozná dávno ztracenou princeznu, o jejímž příchodu vyprávějí pověsti. Malá Ofélie je zároveň poslední nadějí na záchranu pro starobylou a kdysi velice mocnou pohádkovou říši. Ale aby do ní mohla vstoupit a opět se setkat se svým mrtvým otcem – králem, musí splnit tři náročné úkoly.

Ve snímku se tak proplétá drsná realita s fantazií malé Ofélie. Ale i přes pohádkovost úkolů není říše, do které chce dívka vstoupit bez nebezpečí. I v dětském světě platí stejné hodnoty jako ve světě dospělých. Víly nevypadají, jak se známe, Faun není jen kladná postava a věrný průvodce. Spodobnění Fauna vychází spíše ze starořeckého boha Pana, který zosobňuje samotnou Přírodu, dobro i zlo bez morálního principu.

Faunův labyrint přináší podobenství z mytologické a pohádkové literatury, ale i obrazů. Například postava mrtvolníka (který je součástí jednoho z úkolů) je inspirována slavným Goyovým obrazem Saturn požírající své děti. Mrtvolní je i díky vynikajícímu hereckému a pantomimickému talentu Douga Jonese (ztvárnil i Fauna) opravdu děsivou podívanou. Ostatně masky po právu získaly i jedno z Oskarových ocenění. Stejně tak jsou zastoupeny velkolepé efekty, které přirozeně ladí s atmosférou filmu, kterou ještě podtrhuje úžasná kamera.

Příběh o labyrintu přiměje diváka přemýšlet, přestože konec filmu je předem odhalen a je zároveň i jediným přirozeným vyústěním celého příběhu. Všechny motivy jsou nám podvědomě známé již od dětství a o těch skrytých se vyplatí přemýšlet. Film se nesnaží moralizovat, ale klade důraz na opravdové hodnoty, tak čisté, jak jsme je poprvé poznali v pohádkách.

Faunův labyrint má vše, co má mít dobrý film: silný a lidský příběh, záhadnou – děsivou i lahodnou atmosféru, herecké výkony, skvělé efekty a výpravu, barvitou kameru, vyváženou hudbu (celý soundtrack si je možné poslechnout na oficiálních stránkách filmu) a v neposlední řadě tajemství. Rozplést klubko fantazie a reality se vám totiž jen tak nepodaří.

Zdroj foto: www.aerofilms.cz