Hledání

Telefon vyzvání a nechce přestat. Kdo to tak brzo ráno otravuje, když je sobota. Co se zase děje? Celá rozespalá se šourám do chodby k aparátu.

„Haló, ano?“

„Ahoj Jano“ volá moje dlouholetá kamarádka.

„Není u vás náhodou můj Kája?“

„Co by u nás dělal a co se vlastně děje?“ a cítím se už docela probraná ze spánku.

„Co se děje, už jsem obvolala všechny kluky z tenisu, kteří včera byli v hospodě, ale nikdo o Kájovi neví“ hlas má roztřesený a nemá asi daleko k slzám. „Jestli je u nějaké baby, tak uvidí, co s ním provedu, to si za rámeček nedá!“hartusila.

„Počkej u telefonu, já jdu probudit Jirku a zeptám se ho, co včera vyváděli.“

Manžel po mém zatřesení s jeho ramenem jen zamručel něco o otravování a o Kájovi že nic neví, protože to včera přehnali s pitím. Prý ale všichni před půlnocí odjeli na kolech domů . Víc jsem z něho nedostala.

„Jsi tam?“ říkám do sluchátka.

„Jo a jsem jak na trní. Co říkal Jirka? Ví kde je Kája?“ a hlas se jí mění ve fistuli.

„Jirka říkal, že to včera trochu přehnali s pitím, ale celá parta se před půlnocí rozešla domů.“

„Tak mi řekni, kde je?“ zeptala se už s brekem kamarádka.

Napočítala jsem do deseti a snažím se kamarádku uklidnit.

„Dívala jsi se do všech pokojů, jestli tam nespí, nebo není na zahradě?“ snažila jsem se ji přimět k logické úvaze.

„Prošla jsem celý byt, zahradu, sklep i garáž a nikde není“ vzlykala kamarádka.

„Dívala jsi se taky do koupelny? Třeba spí ve vaně.“

„Tam mě nenapadlo se podívat, tak počkej!“ a já slyším vzdalující se kroky, potom bouchnutí dveří a nářek kamarádky.

„Oooon tttam nenení, má tam oblečení z tenisu a na vaně leží tričko od krve. Mu se určitě něco stalo. Ježíši, co mám dělat?“ a pro samé vzlyky ji nebylo ani pořádně rozumět.

„Víš co? Udělej si kafe, já za chvíli přijedu za tebou a už nějaké řešení najdeme. Zatím ahoj!“

Mířím do koupelny a rychle se převlékám z noční košile a ještě píšu vzkaz manželovi, kdyby se náhodou probudil. Sice o tom pochybuji, ten bude dnes jistě spát až do oběda.

Když po necelé hodině usedám u kamarádky na gauč, tak ji tečou stále slzy jako hrachy a ruce se ji tak klepou, že neudrží ani hrnek s kávou a na klíně má potřísněné tričko Káji. Pro samé vzlyky nebyla schopna ani mluvit.

Zavolala jsem ještě na několik telefonních čísel, jestli o Kájovi někdo neví, ale bylo to marné. Jako kdyby se po něm zem slehla. Policie také nic nevěděla. Ale potom mě napadlo, že by bylo dobré, kdybychom zajely přímo na úrazovou chirurgii. V evidenci o Kájovi, ani nikomu jemu podobnému nevěděli. Poslední možnost byla zajít přímo na oddělení. Po zazvonění na sestru, jsme museli čekat na lékaře, aby nám oznámil, že tam manžel mé kamarádky opravdu leží a je po operaci.

A co se Karlovi stalo? Když se vracel domů posilněn několika pivy, tak i s kolem spadl kousek od domu do výkopu, který nebyl naštěstí hluboký. Když se dostal i s kolem z jámy tak došel domů a chtěl se ještě umýt. Ale když se podíval do zrcadla, tak uviděl svůj obličej, jak má podivně posunutou spodní čelist do strany, trhlinu na čele, oteklé rty a v puse mu chyběly dva zuby. Opláchnul si obličej který ho ještě nebolel, oblékl si čisté oblečení a na kole dojel až do nemocnice. Tam ho čekala operace přeražené čelisti, několik stehů v obličeji a bolestivé probuzení.