Filmová recenze: Grindhouse: Auto zabiják

Tarantinova diskutabilní pocta béčkovým akčňákům ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA

Žánr: thriller/akční

Hrají: Kurt Russell, Mary Elisabeth Winsteadová, Rosario Dawsonová, Vanessa Ferlitoová a další

Režie: Quentin Tarantino

Quentin Tarantino je režisér, kterého jedni obdivují a druzí nesnášejí. S tím už stěží někdo něco udělá, ostatně sám autor se hodně snažil, aby se do této pozice dostal. Jako režisér jedné linie, který se ve své dosavadní tvorbě nikdy neuchýlil k jiným žánrům, než je někdy více, někdy méně vážně braný akční thriller, neudělal výjimku ani v případě svého posledního opusu. Původně měl být Grindhouse sloučeninou dvou filmů, které by se promítaly najednou. Tím druhým je snímek Tarantinova soukmenovce, režiséra Roberta Rodrigueze s názvem Planeta Teror. Nakonec bylo rozhodnuto, že se snímky budou promítat jako dva samostatné filmy. Což je jistě z hlediska producentského rozhodnutí velmi výhodné, ovšem z hlediska uměleckého už méně, protože roztrhnutím něčeho, co mělo být původně jedním celkem, se zamlží smysl celého podniku. Což v případě filmů, které mají být poctami starým akčním thrillerům typu „B“ je dvojnásob zrádné. Když totiž bude existovat jako samostatný film, může se lehko stát, že při nepatrném zaklopýtnutí a vybočení z role se z pocty béčkům stane prostě obyčejné béčko. Což do značné míry pro Auto zabijáka platí.

Je až překvapivé, s jak malým množstvím nadhledu, pro něj tak typického, do tohoto projektu jeho tvůrce vstupuje. Přitom zrovna v tomto případě, kdy se má jednat reinkarnaci žánru, který nebylo možné brát zcela vážně ani v době jeho největší popularity, by byl humorný odstup více než na místě. Krvavě přiboudlá historka o bývalém kaskadérovi, který ve svém speciálně upraveném autě se zvrhle úchyláckou chutí vraždí půvabné mladé pasažérky, nejlépe rovnou čtyři najednou a to tak, že do nich ve stokilometrové rychlostí čelním nárazem nabourá, patří opravdu do říše motivů téměř až „edwoodovských“. Taktéž provedení těchto filmových morytátů bylo značně neumělé až diletantské. Zároveň to ovšem dodávalo zmíněným opusům specifický půvab jakési nespoutanosti a živočišnosti, který filmového žrouta typu Tarantina musel okouzlit. Problém je v tom, že Tarantino sám není špatný režisér, vlastně je spíš režisér dost dobrý. Je bezpochyby, že chtěl záměrně napodobit neumělost a nedbalost, s jakou se v 60., 70. letech minulého století tyto levné akční podívané točily. Ovšem zkuste si v dnešních dobách, za asistence moderní techniky a při tvrdosti hollywoodského finančního systému natočit film, který by sice měl být záměrně špatný, ale na druhou stranu by zase měl slušně vydělat, měl by být stylový, ale zároveň i dostatečně atraktivní pro dnešního diváka. Z toho musí zákonitě vzejít víceméně paskvil. A ačkoliv Tarantino dělá co může, dokonce se sám obsadí do jedné z menších rolí, nepodaří se mu zcela se blamáži vyhnout. Není to sice průšvih na plné čáře, ale přece jen člověk cítí, že naplnit záměr se tak beze zbytku nepodařilo.

Ačkoliv nápad obrátit zápletku naruby a nechat oběti a útočníky v závěru prohodit si role nepostrádá půvab – obzvlášť, když těmi oběťmi-útočníky je trojice mladých dívek – vzhledem k tomu, jak se dámy na plátně prezentují, divák si spíš přeje, aby je hlavní vrahoun všechny do jedné rozjezdil, dokud po nich nezůstane jen mastný flek. Nejsem si jistá, zdali to nebyl od Tarantina rafinovaný záměr a jestli vlastně nechtěl tak trochu obrátit naruby i obvyklé klišé, že oběti musí být divákovi sympatické, aby s nimi soucítil. Jestli ano, pak se mu toto povedlo mnohem úspěšněji, než složit nějakou poctu. Ať tak či tak, celý snímek nakonec dospěje do absurdní situace, kdy divákovi je líto spíše toho nebohého Kurta Russella, který si chtěl přece jen zašpásovat na silnici a ty vulgární, obhroublé, necitelné kreaturky, z nichž jde nakonec větší strach než z něj, mu v tom tak brutálním způsobem zabránily. Tato situace však přece jen vyhlíží hodně tarantinovsky, čili nakonec Auto zabiják přece jen tak zcela bez humoru není. Není však ani děsivý, ani nechutný a především není náležitě „béčkový“.

To, co mělo být poctou, se spíš ukázalo být poněkud nepromyšlenou filmovou hříčkou, která je příliš „špatná“, než aby bavila jaksi v rámci svého žánru a příliš „dobrá“, než aby fungovala jako stylová připomínka filmového „trashe“ minulých let. Málokoho rozesměje, téměř nikoho nevyleká a o nějakém šokujícím efektu nemůže být u diváka, který viděl alespoň jeden Tarantinův předchozí film, řeč už vůbec. Počkejme si tedy na druhou část Grindhousu – Rodriguezovu Planetu Teror. Auto zabiják však bude pro ctitele žánru a tvorby jeho režiséra pravděpodobně spíše zklamáním.

Zdroj foto: www.palacepictures.net