Filmová recenze: Zodiac

Posedlost pátráním po vraždící bestii ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA

Žánr: krimi/thriller

Hrají: Jake Gyllenhaal, Mark Ruffalo, Robert Downey jr., Anthony Edwards

Režie: David Fincher

Je skutečně málo méně příjemných filmových žánrů, než je kriminální thriller, natočený podle skutečné události. Tím spíše, že vrah, který pro nic za nic zmařil v druhé polovině 60. let v USA několik nevinných životů, nebyl nikdy usvědčen. Jeho řádění ustalo tak, jak začalo a sériový zabiják, který si říkal Zodiac, zřejmě v klidu dožil kdesi v ústraní. Ne že by policie byla bezradná, měla hlavního podezřelého, jehož několikrát vyslýchala a soustavně sledovala, ale nikdy proti němu neshromáždila tolik přesvědčivých důkazů, aby ho mohla obvinit. Celý mnohaletý proces vyšetřování, nalézání stop a zoufalé snahy domoci se pro oběti spravedlnosti vypátráním a potrestáním jejich vraha, byl natolik bizarní a protkaný tajemstvím, že zkrátka nemohl nechat chladným režiséra, který si v Hollywoodu vydobyl ostruhy jako mistrný vypravěč napínavých a temných příběhů z odvrácené strany lidské duše. Režisér se jmenuje David Fincher a Zodiac je po delší době jeho dalším přispěním filmovému žánru, na němž americká kinematografie do jisté míry založila svůj věhlas a jímž je kriminální thriller. Přímo jím navazuje na svoje proslavená díla Sedm a Klub rváčů. Spolu se Zodiacem jako kdyby tvořily jakýsi trojúhelník, přičemž poslední snímek je jeho vrcholem. Není divu, jeho tvůrce od roku 1995, kdy vzniklo Sedm, zestárl, ale naštěstí i vyspěl a oč bylo Sedm vizuálně atraktivnější a prvoplánově děsivější, o to je Zodiac vnitřně propracovanější a přestože je podstatně chudší na krev a odpornosti, diváka nezasáhne s o nic menší intenzitou. Koneckonců, už fakt, že se tyto události skutečně staly, je dostatečně šokující a znepokojivý.

Kromě samotného Zodiaca, který se na scéně objeví jen několikrát, má film tři ústřední postavy. Jsou jimi policista David Toschi, který měl jeho případ na starost, novinář Paul Avery, léta se touto kauzou zabývající a především Robert Graysmith, jeho kolega z novin, který, ač povoláním kreslíř karikatur, se do Zodiacova případu pustil s vehemencí, již by mu většina mužů zákona mohla závidět. Pátráním po unikajícím zločinci strávil téměř dvacet let a na jeho konci vznikla kniha, podle níž byl natočen i samotný film. Graysmith svojí vůlí amerického skauta, kterého zlo děsí i fascinuje zároveň, objevil nové, velmi zajímavé skutečnosti a velmi pravděpodobně Zodiaca odhalil. Jakožto civilní osoba však mnoho nezmohl – jen snad podívat se svému přízraku inkognito do očí.

Na Zodiacovi není nejděsivější způsob, jakým vraždil, ale způsob, jakým se mu podařilo uniknout spravedlnosti. A věru to nebylo vinou neschopnosti či liknavosti policejních složek. Pokud bych mohla použít lidový slovník, řekla bych, že „ten parchant měl zkrátka zatracenou kliku“. Téměř jako kdyby ho osud vzal pod svoji ochranu, což těžce otřásá dobře zavedenými filmovými mýty i pracně udržovanou, avšak téměř povinnou životní vírou, že štěstí se od zloduchů vždy nakonec odkloní a jejich činy budou potrestány ještě tady na Zemi. Co je na Zodiacovi nejtemnější, je soustavné upozorňování na fakt, že zdaleka ne vždy tomu tak je. Že vrahové, násilníci, zvrhlíci a nejrůznější lidští netvoři ne vždycky skončí s hlavou provrtanou kulkou u zdi či s černým pytlem přes hlavu na šibenici, ale naopak jejich činnost vzkvétá a oni si spokojeně pijí čaj a pěstují na zahrádce květiny, nikým nevyrušováni, dokonce ani hlasem svého vlastního svědomí. Zatímco slušní a čestní lidé si ruinují svoje životy, kariéry a manželství v marné snaze je z jejich zločinů usvědčit. Stejně tak i hrdinové Zodiacu se jeden po druhém stávají obětí posedlosti dopadnout sadistického vraha, po němž se zdánlivě slehla zem. Na konci jejich cesty jim zbyla jen hořkost, rezignace a nejistá víra ve spravedlnost Boží. Budiž Davidu Fincherovi vyslovena chvála za to, že se mu podařilo všechny tyto emoce do příběhu dostat a stejnoměrně je rozvrstvit, takže ani úctyhodná délka téměř dvou a tří čtvrtě hodin nedokáže divákovi pozornost utlumit. Dokonce se mi zdá, že to zdánlivě nekonečné protahování děje je z jeho strany čistý úmysl, rafinovaný způsob, jak přinutit přihlížejícího, aby na vlastní kůži pocítil nekonečnou frustraci, kterou museli zažívat všichni profesionální i amatérští pátrači, když po záblesku naděje opět přišla nejistota.

Při vší úctě k výkonům Jakea Gyllenhaala, Roberta Downeyho jr. a Marka Ruffala, tenhle film je především filmem jeho režiséra. Fincher vytvořil v Zodiacovi stylovou, ale nikoliv bezobsažnou podívanou, která neplýtvá okázalostí, ale soustřeďuje se na to podstatné. Do lidské psychiky a nejen té zvrácené, vniká s přesností, která je až neamericky tlumená a odkazuje přímo na nejlepší díla svého druhu, jaká kdy za oceánem vznikla. Jistě mu byl ku pomoci i zdařilý scénář z pera mladého scénáristy Jamese Vanderbilta. Společně vytvořili snímek hlubší, než se na první pohled zdá a dokázali vzkřísit napětí, které se nekoupe v litrech umělé krve, ale které vytváří naše skutky, a tajemství, dřímající v nepochopitelných zákrutách života, kudy chodí náhoda, omyl a nepřízeň osudu. Společníci, kteří lidstvo nikdy neopustí, přestože se mu tolik nehodí do jeho přesvědčení, že vše se dá vyřešit, zmapovat a odhalit. Nedá. Tohle poznání je pro naši navenek chrabrou civilizaci čím dál děsivější a David Fincher ho nejen dokázal odhalit, ale i pozoruhodně sugestivně na tuhle strunku zahrál.

Zdroj foto: www.warnerbros.cz