Filmová recenze: Renesance

Francie– 2006; Ablo/Odyssey

Scénář: M. Delaporte, A. de La Patelliere, P. Raynal, J. B. Pouy

Režie: Christian Volckman

Design: Marc Miance, Christian Volckman

Hudba: Nicholas Dodd

Mluví: Daniel Craig, Romola Garai, Jonathan Pryce, Ian Holm, Catherine McCormack

Premiéra 10. května. 2007

Představte si Paříž za necelých padesát let. Bude ještě stát Louvre? A co takhle Eiffelova věž a bazilika Sacré-Coeur, Vítězný oblouk a jiné pamětihodnosti? Že nevíte? Tvůrci filmu Renesance si o Paříži roku 2054 udělali jasný obrázek, a to doslovně. Jejich animovaná Renesance nám ukazuje historickou metropoli ve futuristickém hávu. Město zde však hraje pouze úlohu pozadí akčního příběhu.

Mládí bude i za padesát let určující hodnotou našich životů, ba co víc, snaha nezestárnout se nás bude snažit ovládnout stále intenzivněji. A stejně jako dnes, i v blízké budoucnosti se na omlazení dá pěkně vydělat. Společnost Avalon, která se nám snaží poskytnout lepší život, to dobře ví, a tak neváhá investovat do mladých a nadějných vědců s perspektivními projekty v oblasti genetického inženýrství. Jedna z jejich výzkumných nadějí, mladinká Ilona Tasuiev, je unesena. Předseda Avalonu Dellenbach ji chce najít za každou cenu. A tak se k vyšetřování dostane důstojník Bartholomew Karas, expert na hledání rukojmích. Nejedná se však o případ jako každý jiný. Postupem času, kdy Karasovi umře několik svědků a cestu mu komplikují stále nové a nové překážky, mu dojde, že se zapletl do něčeho mnohem závažnějšího, než do pouhého únosu.

Snímek přináší animovanou podívanou pro dospělé. Jeho vpravdě největší předností je vizuální a výtvarná stránka. Černobílé ztvárnění dodává Paříži budoucnosti na jedné straně značnou dávku temnosti a zkaženosti, na straně druhé nám přibližuje architektonickou strohost a minimalismus, jehož prvky vidíte i dnes. Tvůrci si zaslouží pochvalu za velmi povedenou animaci pohybu. Technika motion capture dopomohla k realistickému zachycení postav, vozidel a všeho od čeho byste očekávali více než statičnost. Moderní technologie a zařízení nevypadají nijak přehnaně ani neuvěřitelně.

Paříž je pak opravdový skvost. V panoramatických pohledech vám neunikne stále dominující železná konstrukce. Zabřednete-li hlouběji do tmavých uliček padne na vás tíseň, podobná atmosféře starých noir příběhů. Jak se zdá tvůrci došli k závěru, že budoucnost patří průhledným materiálům, sklu. To jim dalo příležitost k rozehrání hry odlesků, zrcadlení a stínů. Z filmu můžete cítit inspiraci ve snímcích jako Blade Runner, Minority Report, Gattaca a jiné.

Snímku však podtrhává nohy příběh. Nejde ani o to, že děj není nijak objevný, vždyť dnes již v každé druhé detektivce se od jednoduchého případu dostanete k ohrožení celého lidstva. Jde spíše o vykreslení postav jako takových. Když už nám scénáristé přiblíží minulost některého z hrdinů, již ji většinou nespojí s jeho současným já. Jako příklad by mohla fungovat hlavní postava Karase, kde bychom čekali nějaké vysvětlení, jak se z pouličního gangu dostal do řad policistů. Jeho motivace, proč se stal vyhledávačem rukojmí, nám zůstává skryta. Stejně tak jsme na tom s Bislane, Iloninou sestrou, pomáhající Karasovi ve vyšetřování. Nemáme tak možnost postavy pochopit a soucítit s nimi.

Renesance rozhodně nepatří mezi obyčejné animované filmy, určitě ne pro děti. Jde o klasický detektivní příběh, který se snaží přesáhnout do hlubších koutů našich filosofických duší. Bohužel však jeho snaha nakonec tak trochu vyzní do ztracena. Vše zachraňuje uchvacující zpracování. Takže sečteno a podtrženo jde o docela slušnou podívanou.

Zdroj fotografie: www.bontonfilm.cz