Filmová recenze: Ghost Rider

Pekelný jezdec by si zasloužil důstojnější entrée...

Země: USA

Rok výroby: 2007

Žánr: akční/dobrodružný

Hrají: Nicolas Cage, Eva Mendes, Peter Fonda, Wes Bentley

Režie: Mark Steven Johnson

Do sbírky filmových adaptací slavných komiksů přibyla další položka. Dobrodružství motocyklového kaskadéra Johnnyho Blaze, který ve dne udivuje davy fanoušků svými riskantními kousky a v noci se mění v hrůzného, plameny ošlehaného pekelného jezdce Ghost Ridera, fascinuje čtenáře už mnoho desítek let. Mezi jeho příznivce patří i údajně nejnadšenější komiksový fanda mezi hollywoodskými herci Nicolas Cage, stejně jako režisér Mark Steven Johnson, který má na kontě už jednu filmovou adaptaci příběhů obrázkového superhrdiny Daredevil. Nutno podotknout, že již tento počin nebylo možno nazvat příliš vydařeným a filmový převod Ghost Ridera bohužel nedopadl lépe.

Nutno říci, že dějové schéma komiksu o chlapíkovi s hořící lebkou, prohánějícím se na rozžhaveném chopperu po nočním divokém Západu, nijak nevyniká ambicemi vymknout se z tradičních postupů. Johnny jako nerozvážný mladík podepsal smlouvu se samotným vládcem pekel, byť z ušlechtilých pohnutek. Chtěl zachránit svého otce, umírajícího na rakovinu, což mu ďábel splnil pouze částečně, zato si ho navždy zavázal do svých služeb jako lovce rebelujících démonů. Johnny je tedy odsouzen jako většina komiksových hrdinů k dvojímu životu, přičemž ten noční, který mu dává nadpřirozené schopnosti a sílu, bere jako prokletí. Postupně si však uvědomuje, že ho může využít pro konání dobra a trestání pravých hříšníků, čímž se dokáže vymanit z moci svého pána. Na scéně nechybí ani lepá děva, Johnnyho osudová láska Roxanne, kterou hrdina, stejně jako například Spider-Man, může i nemůže mít. Místo šťastného života s ženou svého srdce totiž, jak se na pravého hrdinu sluší, volí existenci ochránce bezbranných a mstitele bezmocných.

Co ovšem ve Spider-Manovi pod suverénním režijním vedením zkušeného a talentovaného Sama Raimiho nabývá na věrohodnosti a dokáže bezmála budit skutečný soucit, zůstává pod Johnsonovou taktovkou jen shlukem otřepaných a prázdných symbolů, které absolutně nenápaditý režijní přístup nemůže naplnit žádným vyšším smyslem. Děj celého filmu se tak ubírá cestou nejmenšího odporu, který jednoduchost příběhu ještě více banalizuje naprosto nekreativním přístupem v aranžování akčních scén, na nichž však zároveň působivost většiny snímků, natočených podle komiksových předloh, stojí. Kouzla počítačových triků sice dávají dnešním tvůrcům prakticky neomezené možnosti, avšak kde chybí elementární tvůrčí vize, tam i ony pozbývají na své hodnotě a zůstávají jen monotónní řadou výbuchů, slézání kůže a rozkládání se na prvočinitele. Což jistě ohromí Vašeho dvanáctiletého syna, ovšem Ghost Rider je snímek, primárně určený dospělým. Stejně prvoplánově odbytá je ostatně i většina postav, jimž „vévodí“ Eva Mendes jako dívka Johnnyho srdce, jejíž vizáž komiksové sexbomby je téměř na hranici parodie, ovšem zřejmě neuvědomělé, stejně jako její herecká kreace. Díky režisérově bezmoci také vystupují na povrch přitroublá dialogová klišé, která se mnohdy dostávají i za hranici zvýšené tolerance, kterou musí být divák, vyznávající tento druh filmového žánru, vybaven. Co však na Ghost Riderovi znepokojuje asi nejvíce, je jeho totální neschopnost rozhodnout se, jestli bude smrtelně vážný anebo si ze sebe udělá legraci. Pokud by ironický nadhled, který bázlivě vystrkuje růžky jen v některých scénách, uplatnili tvůrci hned od počátku, pak by se jim teoreticky mohlo podařit vykřesat z tohoto sice kultovního, ovšem ve své podstatě stále braku, jiskru něčeho, co může alespoň zaujmout a pobavit. Ostatně Nicolas Cage právě v těchto scénách nápadně ožívá a alespoň na okamžik ztrácí výraz, který jakoby říkal „proboha, do čeho jsem se to nechal navézt“. Což by mu sice mohlo pomoci lépe se vcítit do svého hrdiny, na druhou stranu Ghost Rider si sám o sobě může zachovat jistou míru důstojnosti. Cage v roli filmového Ghost Ridera je však spíše než cokoliv jiného smutným aktérem infantilní a vizuálně impotentní podívané s totálním nedostatkem vnitřního náboje, která u svéprávného dospělého jedince vyvolá možná občas posupný smích, většinu času ho ale bude prostě jen nudit. Což je asi to nepotupnější, co se může představiteli komiksovému hrdiny stát – a koneckonců i celému snímku tohoto žánru.

Zdroj fotografií: www.falcon.cz