941. Borůvková válka

Borůvková válka

Když si nejsem někdy jistá,

jestli ho mám ráda,

vzpomenu si, jak se vaří

marmeláda.

Jak tam dřepěl na bobku

a prskal do borůvčí,

celý výlet promlčel

jak Klausovi mluvčí,

když se jich tisk kdysi ptal

na finance strany,

jo, pěkně nafouklý byl, nahněvaný,

jen mezi zuby tiché pískání,

zoufalý protestsong

o smyslu sbírání,

jak by se ozýval od jehličí,

že ho ty borůvky deptají a ničí,

les radši kácel by,

než prolez po kolenou…

…pěkně ti děkuju za tuhle dovolenou,

bolí mě záda a je tu nevlídno,

za víc než hodinu

jsem sotva zakryl dno,

stejně ty bobule nesnáším odmala,

i tebe, nádhero, že´s mě sem vyhnala…

…křičela zpod kšiltu grimasa jeho tváře,

radši bych potkala medvěda samotáře…

jenže jak sklenice se zvolna zaplnily,

z bručouna stával se

bručounek roztomilý,

co s nimi provedem,

kam půjdem pro sklenice?,

už trochu vyzvídal za lesem u silnice

a když jsem v kuchyni pod plotnou zatopila,

ožil jak Magdaléna Dobromila,

cukru dej víc

a rychle seber pěnu,

nalej dva panáčky

pro dnešní noční směnu!

dělal si legrácky a ze mě šprťouchlata,

skleničky na tácky vyrovnal natotata,

naplnil, utáhl, otočil dolů víčky

a než jsem umyla talířky, hrnky, lžičky,

už na mě hulákal,

tak kde jsi pořád, ženo?,

já bych chtěl hubánka,

máme už zavařeno,

kašli teď na úklid, večeři, na nádobí…

…ani stín nezůstal z té dopolední zloby,

zase tak slaďounký,

jako ta marmeláda…

…jak toho mizeru

mohla bych nemít ráda?!