Knížka: Skleněný ďábel

Detektivka z pera spisovatelky Heleny Turstenové s názvem Skleněný ďábel vydalo nakladetství MOTTO v roce 2006, přeložila Eva Nováčková.

Strhující děj knihy nás přivádí do Švédska, do poklidné krajiny, na farnost v Kullahultu mezi duchovní . Zdánlivě klidný život obyvatel naruší jednoho dne trojnásobná vražda pastora a jeho rodiny.

Mladý učitel Jacob Schyttelius se po svém rozpadu manželství vrátil zpět na faru k rodičům. Ti mu k bydlení nabídli jejich letní dům , který leží kousek od fary.

Jednoho dne je Jacob nalezen mrtev a při prvním ohledání je jasné, že to nebyla sebevražda, ale vražda střelnou zbraní.. Na místě je nalezen pentagram – satanistická hvězda, která byla nakreslena na monitor počítače krví oběti.

Když policie chce tuto tragickou událost oznámit jeho rodičům a navštíví je, nalezne pastora Stena Schytteliuse a jeho ženu Elsu v posteli bez známek života. Oba byli zavražděni z bezprostřední blízkosti také střelnou zbraní.

Vyšetřováním této tragedie je pověřen komisař Anderson se svými vyšetřovateli, v čele s inspektorkou Irenou Hussovou.

Na místě druhé vraždy je také nalezen pentagram na monitoru počítače a napsaný byl krví obou obětí. V obou případech se nenašly žádné počítačové diskety s informacemi a oba harddisky byly dokonale zničeny virem, který neumožňoval ani těm nejlepším odborníkům na počítače něco najít.

Před několika měsíci byla nedaleko Kullahultu vypálena kaple a na dveřích se našla také satanistická hvězda. Tyto stejné znaky napovídají, že všechny tři případy spolu souvisí a že je pravděpodobně udělali satanisté.

Policie vyslýchá všechny obyvatele vesnice a pastory okolních farností, ale stále nemůže odhalit skutečnosti, které by ji vedly k vyřešení vražd. Nenachází ani odpověď na otázku, proč se Jakob a jeho otec, pastor Sten Schyttelius zajímal o satanismus.

Jediný člověk, který by mohl do celého vyšetřování přinést jasno , je Jakobova sestra Rebeka, která bydlí a pracuje v Anglii. Podle rodinných přátel se s rodiči moc nestýkala a naposled je navštívila asi před rokem. Všichni ji popisovali jako velmi tichou, nemluvnou a spíše zakřiknutou dívku, která se s nikým nestýkala, pokud bydlela na faře u rodičů.

Inspektorka Irena je proto rozhodnuta odletět do Anglie a vyhledat Rebeku. Při pátrání se ji snaží pomáhat kolega Glen, který je z oddělení vražd v Londýně. Schůzka s Rebekou je předem dohodnuta, ale když ji navštíví, tak v bytě najdou jen jejího zaměstnavatele Christiana Lefévra. Ten hodnotí Rebeku jako výbornou zaměstnankyni, která je ve svém oboru odborníkem na počítače. Ale je to asi půl roku, co onemocněla psychicky a leží na klinice.

Irena se nechce tak lehce vzdát a proto s Glenem navštíví psychiatrickou kliniku a ošetřujícího lékaře, který jim nechce dovolit, aby s Rebekou mluvili. Nakonec je jim rozhovor povolen, ale i přes velkou snahu není možné z Rebeky dostat ani jediné slovo, protože je duchem úplně nepřítomna. Vyšetřování končí na mrtvém bodě a Irena se vrací zpět do Švédska.

Po návratu na oddělení se Irena snaží zjišťovat další informace k případu, aby našla odpověď na otázku, kdo že zabil Jakoba a jeho rodiče. Nevzdává se a také čeká, až nastane chvíle, kdy Rebeka bude schopna výslechu.

Inspektorka Irena a její kolegové zatím skládají a ověřují mozaiku informací k případu. Při jednom telefonickém hovoru do Londýna, kdy se zjišťují všechny zdánlivé maličkosti o osobě Christiana Lefévra se Irena dovídá, že Rebeka a Christian asi před půl rokem pracovali pro policii na jednom velmi důležitém případu. Tento případ zasahoval do mnoha států a proto policie využila speciálních služeb počítačové firmy Christiana. Všechny jejich kroky a materiály k případu byly natočeny a uloženy na policii. Bylo to datum, které se shodovalo s časem, kdy se zdravotní stav Rebeky velmi zhoršil.

Podle lékaře z psychiatrické léčebny je Rebeka schopna výslechu a tak Irena opět odlétá do Londýna. Čas pro výslech je u konce a nepřinesl žádné nové informace, protože Rebeka je ještě v horším stavu než při minulé návštěvě. Jen mírné zachvění ruky a pohyb rtů napovídá, že Rebeka slyší a začíná šeptat slova.

Když se Irena seznamuje s výsledky práce Christiana a Rebeky pro policii, začíná se před ní otevírat případ, který je otřesný i pro toho nejotrlejšího policistu.

Další den lékař z psychiatrické léčebny Ireně oznamuje, že během návštěvy zmizela Rebeka spolu s Christianem, neznámo kam.

O autorce

Helene Turstenová se narodila v roce 1954. Pracovala jako zubařka, ale ze zdravotních důvodu musela této práce v 39 letech zanechat a začala se věnovat psaní. Helelene Turstenová je mimořádná osobnost švédského literárního nebe – královna detektivek. Vytvořila postavu inspektorky Ireny Hussové. Ta je hrdinkou již šesti knih – Skleněný ďábel, Porcelánový koník z dynastie Tang, Noční vizita, Tetované torzo, Ohnivý tanec a Zlaté tele. Její knihy vyšly v Česku (zatím Skleněný ďábel, další jsou v překladu), Dánsku, Finsku, Německu, Norsku i v USA. Knihy s hlavní hrdinkou Irenou Hussovou byly ve Švédsku také zfilmovány.

Spisovatelka Helene Turstenová je provdána za bývalého policistu a žije ve Švédsku.

Ukázka z knihy

Stejná osoba zřejmě vyrobila koberce do tohoto bytu i na faru v Kullahultu.

Irena se posadila na žlutou nepohodlnou pohovku. Kristina si sedla na krajíček stejné židle. Dost podivné zařízení bytu u tak mladé ženy, pomyslela si Irena.

„Je to moc hezké, když slunce svítí na ten koberec,“ zahájila rozhovor.

„Ano,“ následovala nezvučná odpověď.

Irena se rozhodla, že se nenechá odradit, a pokračovala:

„Tkala jste ho vy sama?“

„Ne. Moje sestra.“

„Podobný koberec měli i rodiče vašeho muže, že? Ten dělala také vaše sestra?“

„Ano.“

Irena potlačila povzdech a rozhodla se jít přímo k věci.

„Držíme se ve vyšetřování několika nitek a máme pár neurčitých poznatků, ale nejsou nám k ničemu, dokud neznáme motiv vraždy. Napadá vás nějaký?“

Kristina mlčky zavrtěla hlavou a oči se jí zalily slzami. Proč je tak nervózní? Nebo je v takovém stavu, že vůbec nedokáže mluvit o svém bývalém manželovi?

Stále ještě nebylo nic zveřejněno o pentagramech na monitorech, ale byla jen otázka času, než něco o tom ven pronikne. Irena se rozhodla, že začne satanisty.

„Věděla jste o tom, že Jacob pomáhal svému otci vypátrat satanisty s pomocí internetu?“

Kristina sebou trhla a vykulila oči. Otevřela ústa, jako by něco chtěla říct, ale místo toho je nakonec sevřela a přikývla.

„Můžete mi o tom něco povědět?“

Kristina znovu přikývla jako dobře vychovaná dívka, ale chvíli trvalo, než svým slabým hlasem začala:

„Jeho otec dostal ten nápad. Po požáru. Když zapálili kapli u jezera. Chci říct, když satanisté…“

Větu nedokončila a bezmocně na Irenu pohlédla šedomodrýma očima. Poprvé ze sebe dostala tolik hlásek, že Irena mohla postřehnout její severský dialekt. Jak tahle osoba může pracovat jako učitelka? proběhlo Ireně hlavou. Jako by jí četla myšlenky, Kristina se ozvala:

„Já jsem na neschopence… od vraždy… od vražd…“

„Vy jste také pomáhala pátrat po satanistech?“

„Ne, já počítačům nerozumím.“

Její hlas vyšuměl a ona hleděla dolů na své pevně sepjaté ruce.

„Měla jste s Jacobem nějaký kontakt po rozvodu?“

„Ne.“

„A svou tchyni nebo tchána jste ještě viděla?“

„Ne.“

Bylo podivné, že Kristina byla zlomená, přestože zřejmě neměla během posledních deseti měsíců žádný kontakt ani s Jacobem, ani s jeho rodiči.

„Kdy jste naposled mluvila s Jacobem?“

„V červenci. Když to proběhlo … to s …“

„A kdy jste naposled mluvila s jeho rodiči?“

„V červnu. Jeho otec mi zavolal a byl … rozrušený… že my dva… se budeme…“

Tiše a zoufale se rozplakala. Zdálo se, že nedokáže vůbec vyslovit slovo „rozvod“.

Blížila se důležitá otázka, která vyžadovala odpověď. Irena na chviličku počkala, aby se Kristina trochu vzpamatovala, a potom se zeptala:

„Proč jste se rozvedli?“

Kristina se napřímila a hluboce se nadechla, než při výdechu odpověděla:

„On nechtěl mít děti.“

To nebyla přesně ta odpověď, kterou Irena čekala. Kristina se na ni nedívala, nýbrž hleděla upřeně na nějaký bod za jejími zády. Skousla rty a snažila se, aby se jí nechvěla ústa.

„Ale on byl přece učitel. Čekala bych, že bude mít děti rád?“ řekla hloupě Irena.

„To ano, jenže vlastní mít nechtěl.“

Podivné. Irenin mozek pracoval naplno, ale připadalo jí, že se nic rozumného nedověděla.