Balada o jedné duši
Svou cestu hledala, dušička modravá..
Dobře se dívala, dětinsky zvědavá
a brzy zjistila, že není věc stálá...
A i když se blížila, přilnout se bála.
A cena poznání – krev rudá zbyla
na cestě místo stop všude, kde byla.
Chtěla jen za světlem, dušička čistá..
Míjela cedule: "Nemáme místa."
"Pro čisté nemáme místa"
Bloudila stovky let až nebyla čistá
Hned změnili cedule:
"Pro špínu nemáme místa."
Když smutek ji požíral, řekla, že nechce
potom co zkusila, vzdát se tak lehce...
Když ji pak míjela dušička jiná,
řekla, že přepíše verš od Hrubína
o strunách bez šance střetnout se v dráze...
I kdyby hrozilo, že zaplatí draze.
Mírně se usmály z nebeské výše
hvězdy té dušičce i její pýše.
Dobře však věděly, že hrdost či pýcha
jsou jedním z důvodů, že dosud dýchá.
Dobře též věděly, že i naděj´ je nutná
k přežití na zemi, když trpce chutná...
Souhlasně přikývly zlatými hlavami -
dobré je věřit, že lepší je před námi.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)