Duchcov, útočiště známého svůdce žen i město, které již nemělo existovat

Město Duchcov (německy Dux) se rozkládá v severních Čechách, v Ústeckém kraji v podkrušnohorské uhelné pánvi asi sedm kilometrů západně od Teplic. Město je známé zejména svým impozantním zámkem se zahradou, na němž kdysi po dobu třinácti let ve funkci knihovníka působil a nakonec i završil svůj život věhlasný Giacomo Girolamo Casanova (2. dubna 1725– 4. června 1798). Zanechal po sobě všestranné literární dílo, psané převážně ve francouzštině, zčásti v němčině a italštině, nicméně známý je zejména jako dobrodruh a muž, jehož jméno se stalo synonymem pro svůdce. Této pověsti se těší pravděpodobně zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla s českým názvem „Dějiny mého života“, v němž autor popisuje svá četná milostná dobrodružství.

Zámek Duchcov: foto Petr Matura

Zámek Duchcov se pyšní bohatou historií, spjatou zejména s rodinou Valdštejnů. Dodnes dochovaná podoba duchcovského zámku je výsledkem řady barokních a později i klasicistních přestaveb původního lobkovického renesančního sídla, realizovaných právě příslušníky rodu Valdštejnů, kteří zámek vlastnili téměř tři století, a to až do roku 1912. Vtiskli mu jeho nynější podobu trojkřídlého reprezentativního sídla. Ve dvacátém století zámecký areál sloužil různým institucím, ale postupně byl upraven pro kulturní účely a zpřístupněn veřejnosti.

K zámeckému areálu přiléhá Knížecí zahrada a rovněž také i kostel Zvěstování Panny Marie. Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem kostela. Kostel byl dokončen F. M. Kaňkou v roce 1721 a vysvěcen roku 1722. Dne 10. května 1945 byl kostel vypálen sovětskými vojsky, čímž přišel o veškeré vnitřní vybavení, především však o oltářní obrazy od Václava Vavřince Reinera a dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. V současnosti je kostel využíván pro výstavu výtvarných děl a na divadelní představení o vánoční mši.

Knížecí zahrada: foto Petr Matura

V osmdesátých letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně pod městem ukryty. Došlo již ke zboření několika významných památek, zejména barokního špitálu v zámecké zahradě v roce 1959. Zachovala se z něj pouze klenutá freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámecké zahradě.

Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, jenž nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek ani význam dalších historických staveb, ale existence duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury se jedná o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem, označovanému jako Duchcovská stávka. Památník duchcovského viaduktu připomíná oběti střetu hladového pochodu s četníky 4. února 1931, při kterém byli zastřeleni čtyři nezaměstnaní dělníci.

V okolí Duchcova pak najdeme rovněž i další zajímavé turistické cíle, kupříkladu město Osek, vybudované na úpatí Krušných hor. Osek vznikl na obchodní cestě do Saska. O rychlý rozvoj osady se postaral silný šlechtický rod Hrabišiců.

Osek (též Rýzmburk, německy Riesenberg) je také jméno nedaleké zříceniny gotického hradu, jehož zakladatelem byl pravděpodobně král Václav I. Hrad Osek, ze kterého se nejlépe zachovala velká obytná věž, stojí asi dva kilometry severozápadně od města na vrcholu ostrožny v nadmořské výšce 525–550 metrů. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Hrad byl postaven před polovinou 13. století a byl rodovým sídlem Hrabišiců, kteří ho prodali míšeňskému markraběti Vilémovi. Později ho získali Kaplířové ze Sulevic a Lobkovicové, za kterých byl v průběhu 16. století opuštěn.

Navštívit zde také můžete osecký cisterciácký klášter. Areál kláštera včetně opatského kostela Nanebevzetí Panny Marie, původně románské trojlodní baziliky, jež byla barokně přestavěna a bohatě vyzdobena v letech 1712-1719, je od roku 1995 národní kulturní památkou.

pamětní deska na kapli u rybníka Barbory: foto Petr Matura

napsal Petr Matura

zdroje: duchcov.cz, wikipedia.org, zamek -duchcov.cz