Společenský a hravý japonský bobtail. Řeč tu ale není o psovi

V Japonsku jsou tyto kočky chovány už mnohá století. Bývají zobrazeny na starých obrazech, freskách a dřevořezbách. Ale odkud se vlastně přesně vzaly?

Japonský bobtail: foto se svolením VAFO Praha

Přesný původ

Původně byly do Japonska dovezeny pravděpodobně z Číny nebo z Koreje. V deníku dvorní dámy čínské císařovny byly nalezeny zmínky o doma chovaných krátkoocasých kočkách. Jeden z nejstarších a nejznámějších důkazů o těchto kočkách v Japonsku byl nalezen v klášteře Gotokuji na nástěnné fresce jako symbol štěstí a přátelství. Japonský bobtail je považovány za talisman, zvláště tříbarevné kočky, kterým se říká mi-ke. Do USA tohle plemeno přivezli až v roce 1968. Počátek chovu v Evropě začal ve Švýcarsku. Mezinárodní organizace FIFe ho uznala v roce 1989, nicméně kromě Švýcarska v Evropě není moc rozšířený.

Jaká je to číča

Veselá, čilá, velmi inteligentní, společenská, mimořádně milá a přítulná povaha. Miluje ostatní zvířata v domácnosti a také svoji celou rodinu. Hravá, zvědavá až neposedná kočka. Má relativně jemný hlas, kterým se ráda projevuje.

Zvláštnost

Tou je každopádně pahýlovitý, případně deformovaný ocásek. Je to díky genetice, kdy tzv. recesivní gen odpovídá za menší počet ocasních obratlů. Když se narodí koťata páru s krátkými ocasy, budou ho mít také. Pokud však  jeden z rodičů bude dlouhoocasý, mohou být i některá koťata po tomto rodiči.

Jak vlastně vypadá

Středně velká kočka s čistými liniemi a stavbou kostí, dobře svalnatá, spíše delší a štíhlejší tělo stavěné masivně. Unikátní posazení očí v kombinaci s vysokými lícními kostmi a dlouhým rovným nosem propůjčuje japonský výraz hlavně z profilu, který ho odlišuje od jiných orientálních koček. Krátký ocas je pahýlovitý jako u zajíce, srst je rozprostřená tak, že vytváří efekt střapce, k tomu bambulky neboli pom-pom efekt, který překrývá kostní podklad. Velikost je střední.

napsala Jana Plecháčová

zdroj: ifauna.cz

zdroj foto: krmivo-brit.cz