Přichází ohnivé astrologické znamení Lva, období žní a hojnosti

Nadchází astrologické znamení Lva, které je obdobím horka a plně rozvinuté energie. Vše dozrává a brzy se přiblíží i doba sklizně. V symbolickém znázornění lze vidět oplodněnou buňku, která rozvíjí svoji ,,nit života“ nejprve doleva nahoru a poté doprava ven. Zajišťuje si shora od slunce energii, kterou pak předává dál svému okolí. Pro člověka je období Lva dobou, kdy sílí a projevuje se a má silnější chuť k životu.

foto / Pixabay

V dobách starého Říma bylo období znamení Lva zasvěceno Jovovi (Jupiter), jehož jméno znamenalo původně ,,Dies – piter“, což znamená ,,otec světla“. Jupiter zplodil s bohyní tmavé noční oblohy Latonou boha světla a Slunce Apollóna. Jovovi se také říkalo Calvus (Holohlavý), jelikož ubývající sluneční paprsky připomínaly vypadávající vlasy boha.

23. července slavili staří Římané také svátek boha Neptuna zvaný neptunalie. Tento den se stavěly chýše z listí a svátek se slavil až do třetího století po Kristu. Na 25. července církev též stanovila svátek svatého Kryštofa (Christoforos – Kristonoš). Kristus je v očích církve světlem, a tak odpovídá slunci. Legendární obr prý nesl malého Ježíška přes brod, ale čím dál šel, tím bylo dítě těžší a těžší. Tím ho to vtlačilo do vody, a tak byl Kryštof pokřtěn. Obrázek Kryštofa podle dřívější víry zahání násilnou smrt a také proto se stal patronem řidičů a cestovatelů.

Rovněž i Panna Marie slaví svůj svátek Nanebevzetí ještě v končícím období Lva, a to 15. srpna. Podle některých zdrojů slavili v tento den staří Germáni dožínky. V období od 15. srpna do 8. září, na které dnes připadá svátek Narození Panny Marie, trval půst, který byl součástí germánských dožínek, kdy bylo obětováno duchům mrtvých a božstvům plodnosti.

Právě doba žní měla mnoho zajímavých rituálů. Například při sečení obilí se přikládal velký význam poslednímu stéblu. To se nechávalo stát pro bělouše Boha Otce. Tento zvyk má mytologické kořeny v pohanském náboženství. Na bělouši totiž jezdil germánský bůh Wodan. Ještě v roce 1825 provozovali měšťané v německém Rodenbergu takzvaný ,,Waulův (Wodanův) tanec“ a zpívali ,,Waulův zpěv“.

Při žních nechávali stát asi čtvereční metr ovsa a uprostřed zatloukali do země tyč. K ní byl přivázán slaměný panák se starými podkovami. Tohoto panáka zvaného „Waul“ pak polévali pivem. Ženy pak kolem něj tančily a ženci je doprovázeli rytmickými údery do kos.

Na mnoha místech se setkáváme také s ,,divou ženou“ nebo rovněž i s „žitnou ženou“. Jejím předobrazem byla původně bohyně Ceres. V Anglii dělali ze slámy ,,obilnou dívku“ nebo také ..starou ženu“. Když se svážela úroda, sedělo na poslední fůře buď dítě s kyticí rudých květů, nebo žena oděná v rudé pytlovině.

Rudá barva má u všech kultur na světě vztah k magii a podsvětí. Často charakterizuje duchy a démony. V Evropě se ve středověku věřilo, že talisman popsaný rudým písmem má dvojnásobnou moc. I Wodan byl často zpodobňován jako lovec s rudým plnovousem.

Jak vidno, období, ve kterém vládne silné sluneční znamení Lva, je plné svátků, jež mají dávné pohanské tradice a je dobré na ně nezapomenout.

napsal Petr Matura

zdroj: Karrer: Zvěrokruh a lidový rok,  cs.wikipedia.org