Notorický a patologický lhář není to samé. Jeden z nich potřebuje odbornou pomoc

Přehnaná a okázalá gesta, která mají vytvořit na vás dojem. Romantická slovíčka, šílené příběhy, které jsou až k neuvěření. Pozice, které chce notorický lhář dosáhnout, je pro něj klíčová. Ve většině případů jde o člověka s malým sebevědomím, který lže, aby zaujal a upoutal pozornost.

Setkání s lhářem nikdy není nic příjemného. Není to ale totéž jako například podvádění. V takovém případě se sice jedná o lež, můžete si ale být alespoň většinou jisti, že se lež týká jen jediné věci. Naproti tomu u střetu s patologickým lhářem vůbec nevíte, na čem jste. Lhát může takřka o čemkoliv. Motivací může být například to, aby na vás zapůsobil v osobním životě, nebo třeba aby si dopomohl k pracovní pozici, na kterou nemá. Je to člověk, který si potřebuje jakýmkoliv způsobem zvyšovat ego.

Lhát může ale z různých důvodů. Odborně se chorobné lhaní nazývá jako mýtomanie, kompulzivní psychická poruha. Díky svým lžím, tedy často neuvěřitelným historkám, se cítí lhář dobře. Cítí velké uspokojení, proto musí lhát pořád znovu. Říkat pravdu pro takového člověka může být až fyzicky nepříjemné. Problém je v tom, že takovému člověku nemůžete po nějaké době věřit prakticky nic. A rozpoznat ho bývá dost náročné i pro samotného terapeuta, stejně tak jako je zdlouhavá a náročná léčba.

Jak poznat patologického lháře

Pravděpodobně to není věc, kterou byste měli šanci rozpoznat na první pohled. Protože předpokládáte, že lidi mluví v obecném měřítku pravdu, což je taky správně. Možná malé děti občas zalžou. Mohou samozřejmě lhát i dospělí, jenže v případě patologických lhářů nejde o malou lež zamlčenou před šéfem, nebo milosrdnou lež ve fázi rozchodu. Takové lži jsou sice zbytečné, lež společensky přijatelné.

Jenomže patologický lhář to jede ve velkém. Většinou to začne jednou lží, po které zbystříte a začnete si postupně ověřovat všechno, co říká. Pomoci k tomu mohou stresové signály lháře. Nenechte se ale mýlit. Lhář se vám může dívat s klidem při lhaní do očí. Naopak se pohledem do očí snaží vyvolat důvěru a přesvědčit vás o tom, že jim můžete věřit. Úprava reality je však pro lháře rutinou. Některé lháře i přesto může prozradit divné chování.

Například jsou v depresích, pokud jsou odhaleni. U některých lze při lži pozorovat mnutí rukou, ošívání se, vynucené úsměvy, neobvyklá gesta. První reakce na stres obvykle bývá ztuhnutí, takže jestli si všimnete nějaké pauzy poté, co položíte druhému otázku, může vám zrovna lhát. Časté je také zamotávání se do vlastních lží, kdy si člověk sám začne odporovat. Někdy stačí dokonce porovnat jednu jeho historku s historkou, kterou vyprávěl ostatním. Detaily se budou lišit.

Na lež mohou upozornit také změny hladu. Stává se, že hlasivky se začnou ve stresu škrtit. A lhář má najednou sucho v puse. Proto může mít větší potřebu se napít, olizovat se, nebo si vlhčit rty. Může jít také o dotýkání se obličeje, doteky rukou, křížení rukou, či záklon.

Jak odhalit lháře

Nemusí to být vždy lehké. Zjistíte to většinou tak, že si připravíte několik jednoduchých otázek, o kterých není žádný důvod lhát. Třeba, co měl daný člověk k obědu. Je však možné, že postižený člověk může lhát jenom v určitém okruhu otázek, nebo při určitém tématu. Je sice zdánlivé plus, pokud si svoje lži uvědomuje – pak bude moci při terapii snáze přestat lhát, než kdyby si to neuvědomoval vůbec –, nicméně to nic nemění na tom, že lže. Pozorujte reakce člověka při určitém pro něj nepříjemném tématu. Pravděpodobně zaznamenáte, že se necítí pohodlně. Jakmile už jednou zaznamenáte lži, nehádejte se s tímto člověkem.

Odborníci potvrzují, že hádat se s patologickým lhářem nemá smysl. Většinou je bytostně přesvědčený o svojí pravdě, anebo necouvne, aby neztratil tvář. Můžete mu jedině nabídnout pomocnou ruku a zkusit vyhledat odbornou pomoc. Terapie je však zdlouhavá a musíte počítat s tím, že vám bude takový člověk lhát možná ještě několik let.

Napsala ŠT

zdroj: British Journal of Psychiatry