Jaké deformity nohou může způsobit nevhodná obuv

Téměř všechny děti přichází na svět se zdravýma nohama. Zhruba každé třetí dítě mladšího školního věku v Česku má nesprávné pohybové návyky a zdeformované nohy s propadlou klenbou. V dospělosti pak okolo 40 % populace trpí obtížemi nohou, z toho asi 12 % případů musí být dokonce léčeno operativně. Zdravotní dopady se přitom nemusí projevit ihned, ale v plném rozsahu až s odstupem několika let. Co může způsobit nevhodná obuv?

Příliš úzká a špičatá obuv

„Vbočené palce a vbočené malíky jsou důsledkem nošení obuvi, ve které nezbývá příliš místa pro prsty, tedy s úzkou špičkou. U malých dětí může dokonce vzniknout nošením příliš úzkých punčocháčů nebo ponožek,“ zmiňuje MgA. Jana Šůstková, vedoucí vývojového oddělení obuvi FARE. Vbočený palec má navíc za následek deformaci příčné klenby, která poklesne a rozšíří se. Postižený prst, ať už malík či palec, se snaží chránit před tlakem a nezřídka kdy zde vzniká bolavé hnisavé ložisko, v lepším případě se zde objeví pouze kuří oka a otlaky. „Šířka obuvi musí odpovídat obvodu nohy v místě prstních kloubů, má mít dostatečně prostornou kulatou špičku a vnitřní hrana obuvi by měla být rovná,“ říká Šůstková.

Obuv bez pevného opatku

Podle České obuvnické a kožedělné asociace je stále častějším jevem valgózní (vbočené) postavení patní kosti. Projevuje se vnitřním vybočením kotníků, které je patrné zejména při pohledu na nohy zezadu. „Na vině vbočeného postavení patní kosti je především nevhodná dětská obuv pochybné kvality bez pevného opatku. Ten je vložen v botě mezi zadním dílcem a podšívkou. Má za úkol udržet patní část nohy ve správném postavení, a tím napomáhat k udržení správného tvaru klenby,“ říká Jana Šůstková. Opatek by neměl sklouzávat při chůzi z paty, proto by měl být „pevnou součástí boty“. Vkládací stélka není tedy úplně ideálním řešením.

Malá obuv

Dalším handicapem, se kterým se rodiče mohou u svých dětí setkat zanedlouho po nákupu špatných bot, jsou kladívkové a drápovité prsty. Vznikají nevyvážeností šlach podílejících se na jejich ohýbání, a to když se mačkají v příliš malé botě. „Problémem je, že značná část rodičů neví jak se dobrat správné velikosti obuvi, aby byla kompatibilní s dětským chodidlem. Noha se měří vždy ve stoje, přičemž měříme obě chodidla. Měření je nutné provést od nejzazšího bodu patního oblouku až po konec nejdelšího z prstů. K výslednému měření musíte přičíst tzv. nadměrek, který činí asi 12 mm. Polovina nadměrku počítá s růstem chodidla a polovina slouží pro volný pohyb prstů,“ doplňuje Jana Šůstková. Průvodním důsledkem tlaku v malé obuvi jsou nepříjemné bolesti a mozoly.

Nekvalitní a nepružná podešev

Plochá noha je deformita spojená zpravidla s obdobím růstu a spočívá ve snížení či dokonce úplném vymizení podélné klenby nožní. Ta je tvořena dvěma oblouky. Při zatížení se pružností klenby prodlužuje chodidlo až o 1,5 cm. Nejstabilnější postoj je při lehkém vytočení špičky chodidel od sebe 10 – 15 stupňů, zatím co chůze se špičkami od sebe nad 30 stupňů vede k přetížení nohy a „oploštění“ podélné klenby nožní. Ke vzniku plochých nohou přispívá nadváha, nedostatek vitamínů, hormonální, metabolické a zánětlivé choroby a v případě dětí nevhodná obuv. Děti přibližně do věku 4 let mají v klenbě nožní tukové polštářky, které jsou protkané pružným a pevným vazivem. Ty chrání vyvíjející se klenbu před možným přetížením. Prevencí v předškolním věku je především pevné vedení paty, které v opačném případě vede k vbočenému postavení patní kosti, což je prvotní fáze pro rozvoj ploché nohy. U dětí školního věku je potřeba klást důraz na kvalitní a pružnou podešev. Potřebná elasticita podešve s dobrými tlumícími vlastnostmi ochrání chodidlo před otřesy, způsobenými nárazem chodidla na tvrdé povrchy, jako beton, asfalt, dlažbu.

Obuv s podpatkem

Obuv s podpatky rozhodně nepatří na dětské nohy a nohy dospívajících. Dokonce i dospělým ženám může při dlouhodobém nošení uškodit. Čím vyšší podpatek, tím větší nerovnoměrné zatížení. Pro dospělé ženy by se měla optimální výška podpatku u obuvi určené na celodenní nošení pohybovat do 4 cm. „S podpatkem vyšším než 9 cm už přenášíte 80 % své váhy na přední část chodidla. Kombinace úzkých vysokých podpatků a špičaté obuvi vede ke vzniku otlaků, mozolů, vbočených palců či kladívkových prstů. Přidat se k tomu může i příčně plochá noha, zkrácení Achillovy šlachy nebo problémy s krevním zásobením dolních končetin či bolesti páteře. Podpatky u dětské obuvi nesmí překročit více než 5 mm a musí mít velkou nášlapnou plochu pro udržení stability dítěte. U obuvi pro starší děti by neměla výška podpatku přesáhnout 25 mm,“ upozorňuje Jana Šůstková.