Vrahem proti své vůli

„Ty vole! To snad není možný! 5, 8, 13, 19, 28, 34 a dodatkový 14. To se mi snad zdá! Né, fakt 60 melounů!“ Začal se smát jako blázen a plácal se do kolen. Jackpot 60 miliónů padl a dopadl na jeho tiket.

Když se trochu uklidnil, šel si do lednice pro pivo a naráz do sebe nalil půl flašky. Mohutně si odříhl, svalil se na gauč a začal se opíjet myšlenkami, co udělá se svými milióny. V tom si uvědomil, že teď může poslat svou tetu někam. No j,o konečně se zbavim tý votravný baby. Měl sto chutí jí zavolat a říct, ať si svoje dědictví strčí někam. Ta by čuměla baba, jak tele na nový vrata. Čúza stará! Už deset let ho krmí polívčičkou, že po ní všechno zdědí, když se o ní postará do její smrti. Teď si s těma svejma deseti melounama může vytřít pr….! Co se ho nasekýrovala čarodějnice stará. Volala ve dne v noci a pořád potřebovala něco opravit, zařídit nebo sehnat. Ted máš utrum, babo!

Měl jí už plný zuby a tolikrát si přál, ať to s ní už sekne. Měla slabý srdce, ale pořád se držela, ne a ne zhebnout. Kolikrát si ukájel svůj bezmocný vztek vymýšlením dokonalé vraždy, jak by se jí zbavil, aby podezření nepadlo na něj. Ale nikdy nic nevymyslel a stejně by neměl náturu ani odvahu někoho zabít. Nedokázal klepnout ani vánočního kapra.

„No a teď, ať si baba žije třeba do stovky,“ zasmál se. „Důra jedna skrblická! Topila se v melounech a pro korunu by si nechala vrtat koleno,“ vykřikoval. Dopil pivo a znovu se ponořil do svých nádherných představ, jak si bude užívat svých melounů. Nový fáro, exotika u moře, šampaňský, ženský a sex, tak si maloval svou budoucnost.

Když mu ale převedly výhru na jeho účet, probral se z opojení růžových snů i týdenních oslav a začal uvažovat racionálně. Asi za 15 až 20 melounů si pořídím novej bejvák s bazénem a fáro. Ostatní nechám v bance, Venca mi poradí, kam to vrazit, abych na úrocích vydělal pořádný prachy na živobytí. Něco dám možná i na nějakou charitu. Najednou mu blesklo hlavou, jestli není stejnej skrblík jako teta: no možná v sobě taky mám nějaký skbrlický geny. Jeho myšlenkový pochody přerušilo zvonění telefonu. Volala teta, chtěla opravit vypínač v kuchyni. Chtěl jí říct, aby si trhla, ale nějak se mu ta slova zadrhla v krku a nešla ven. Nedokázal ji odmítnout. „Já zejtra přídu,“ řekl jí.

Sotva však položil sluchátko, začal si nadávat, jakej je vůl. Ale nakonec ho opět ovládla jeho vrozená dobrota a uklidnil se. No a co, pomyslel si, sem tam ji ještě pomůžu, ale sekýrovat jako dřív se už nenechám.

Přišel večer kolem šestý, venku se už stmívalo. Teta seděla v obýváku se svojí sousedkou a povídaly si. Vypnul jistič na světla a teta mu svítila na vypínač baterkou. Zvědavá sousedka stála za ní a koukala jí přes rameno. Když sundal kryt, zjistil, že potřebuje nový vypínač.

Musím si pro něj skočit do sklepa. "Jděte si sednout vedle do pokoje," řekl oběma ženám, "na chvíli zapnu světla, abych viděl ve sklepě. A radši nechoďte do kuchyně, ten vypínač bude pod proudem!“ zavolal na ně mezi dveřmi.

Přehraboval se ve sklepě a uslyšel, jak nahoře vrzla branka a někdo zaklepal na kuchyňské okno. Asi Mráčková, pomyslel si. Nese noviny, vždycky si je takhle vyměňují přes okno. Blesk za Lidovky. Tetka šetřila i na novinách. Vtom mu blesklo hlavou, aby nezapomněla, že nemá chodit do kuchyně. Vystřelil nahoru, ale už uslyšel výkřik. Doběhl do kuchyně a viděl, jak se sousedka s Mráčkovou sklání nad jejím tělem. "Zavolejte sanitku!" ječela sousedka. Popadl mobil a zavolal záchranku. Přestože dorazili za čtvrt hodiny, jí už nepomohli. "Volal jsem přeci na vás, ať nechodíte do kuchyně," křičel na sousedku, jako by jí chtěl označit za viníka. Jenomže lidský viník neexistoval. Na lavici obžalovaných by měl sedět automatický zvyk. Teta uslyšela klepání sousedky na okno, šla do kuchyně a automaticky sáhla na vypínač. Její slabé srdce zásah elektrickým proudem nevydrželo. Případ uzavřen jako nešťastná náhoda.

Seděl doma a lil si do hlavy jedno pivo za druhým a nevěřícně kroutil hlavou nad ironií osudu. Nikdy bych tak dokonalou vraždu nevymyslel, i kdybych si lámal hlavu sebevíc, byla jeho poslední myšlenka, než usnul zmožen pivem.