Pozvání

No to bude super, zaradovala jsem se. Vidět se po deseti letech se všema kámoškama, se kterejma jsme byly po celý gympl jedno tělo, jedna duše. Nostalgicky jsem si zavzpomínala, co si naše nerozlučná čtyřka užila srandy. Jak jsme svorně prožívaly naše první lásky i zklamání.

„Ahoj tady Ivana,“ ozvalo se v telefonu. „Jéé, čau, no to je skvělý, že voláš. Co pořád děláš? Jak se máš?“ „Mám se super. Zvu tě na party. V sobotu u nás pořádáme sešlost naší staré dobré party ze školy. Přijdeš?“ „No jasně, že váháš! A jak se máš? Povídej.“ „Všechno si povíme až se sejdem, teď nemám čas, musím ještě zařídit spoustu věcí na tu sobotu.“ „ Tak jo, zatím čau, moc se těším.“

No to bude super, zaradovala jsem se. Vidět se po deseti letech se všema kámoškama, se kterejma jsme byly po celý gympl jedno tělo, jedna duše. Nostalgicky jsem si zavzpomínala, co si naše nerozlučná čtyřka užila srandy. Jak jsme svorně prožívaly naše první lásky i zklamání.

Nemohla jsem se dočkat soboty. Vybavená flaškou fernetu, citrónovou vodkou a pytlíky chipsů jsem zazvonila u dveří Ivany o čtvrt hodiny dřív. Otevřel mi Luboš, manžel Ivany, trochu jsem byla zklamaná. Myslela jsem si, že Luboš bude na služební cestě, a proto Ivana pořádá náš sraz. Počítala jsem s dámskou jízdou. Odvedl mě do obýváku a řekl mi, abych omluvila Ivanu, protože ještě něco připravuje v kuchyni. Pfff, omluvila Ivanu…, takový kecy ať si strčí někam, pomyslela jsem si. Nikdy jsme takovýhle fráze mezi sebou nepoužívaly. Místo toho, abychom si hned mezi dveřmi padly do náruče, on ji tu omlouvá jako nějakou milostpaní, která si šla přepudrovat make-up. „ Já jdu za ní,“ prohlásila jsem odhodlaně, ale v tom se Ivana objevila ve dveřích obýváku. Padly jsme si náruče, jenomže z jejího objetí, jsem cítila jakýsi odstup. No jo, už to není ono, léta odloučení zanechala na vřelém přátelství své skvrny. Mé nadšení ze setkání pomalu opadávalo. Znovu zazvonil zvonek. Luboš šel otevřít. Slyšela jsem holky Danu s Klárou. S jejich příchodem se atmosféra trochu uvolnila a začala připomínat staré dobré časy. Sedly jsme si a začaly klábosit a smát se jako za studentských let. Luboš přinesl v míse chipsy, nalil nám pitivo a poletoval mezi námi jako číšník. Sakra, říkala jsem si, tak proto zůstal doma, aby nás obsluhoval. Ta Ivana si to umí ale zařídit. Mé zklamání se pomalu rozplývalo a mé nadšení se opět vracelo. V tom se znovu ozval zvonek. Přišli manželé Blažkovi. Luboš a Ivana nás vzájemně představili. Nám s holkama zmrznul úsměv na rtech, nechápaly jsme, co mají manželé Blažkovi společného s naší starou partou. Brzy jsme však pochopily. Přišli ještě manželé Čeňkovi. A nakonec dorazil zástupce firmy Zepter pan Kolesko. Ivana nám slavnostně oznámila, že nám ukáže něco, co jsme ještě neviděli a co musíme vidět. Pan Kolesko si rozbalil svoje fidlátka a začal do nás hustit obrovské výhody drahého nádobí. Podívala jsem na holky. Obě jeho kecy docela žraly. No, jo Klára, ta musela mít vždycky všechno IN a Dana spolkne každou návnadu, která zavoní slovem zdravá výživa. Zklamaně jsem ucucávala ze své sklenice fernet a zobala chipsy. Kdybych si koupila fernet a chipsy pro sebe a seděla teď doma u televize, cítila bych se líp. Konečně pan Kolesko skončil svou bombastickou reklamní kampaň a pozval všechny do kuchyně, kde jim chtěl předvést praktickou část své zeptrácké show. Počkala jsem až všichni zmizí do kuchyně a zmizela jsem taky. Ani jsem se s nikým nerozloučila. Zklamaně a otráveně jsem šla na tramvaj a přemýšlela o tom, proč se lidi dneska nedokážou sejít jen tak pro radost. Aby si jen tak pokecali a pobavili se. Proč se každý snaží na každém vydělat. Přátelství za mamon, tak zní heslo dneška. Až mě příště někdo pozve na party, zeptám se rovnou pod jakou značkou se koná, abych si ušetřila zbytečné zklamání.

Doma jsem měla vzkaz na záznamníku od bývalé kolegyně. Zvala mě zítra někam na kafe.

Zavolala jsem jí. Řekla mi, že děti si na víkend vzala babička a ona má volno a moc se na mě těší. No jasně, Lucka si potřebuje pokecat. Je na mateřský a pořád jenom s dětmi.

Zajásala jsem, tak přeci jenom lidi z toho mamonu ještě úplně nezblbli. Když jsem dorazila do kavárny, už seděla u stolku a mávala na mě. Objednaly jsme si kafčo a dortík a začaly jsme klábosit o životě. Když si najednou začala stěžovat na vrásky kolem očí, a chválit svůj super oční krém, znejistěla jsem. Mé neblahé tušení se vzápětí potvrdilo. Od chvály očního krému přešla ke chvále denního a nočního krému. Nakonec vytáhla z kabelky katalog Avonu, jestli se nechci podívat na jejich výrobky a něco si od ní koupit. Po slově koupit, jsem se zvedla, otočila na podpatku a beze slova vypadla z kavárny. Ani jsem nezaplatila. Ať si to zaplatí pani podnikatelka. Může si to přičíst do nákladů jako pohoštění pro klienty.

Uf, to byl víkend. Člověk, aby se bál přijmout pozvání na party nebo na kafe. Hlavně pozor na staré přátelé, kteří se z ničeho nic ozvou a někam mě pozvou. Možná bych mohla přijmout pozvání jen do kina nebo divadla. Ale pozor, v divadle jsou přestávky a ty by se daly využít ke komerčním účelům.

(Své příběhy, dokumenty, povídky a eseje s tématem "života žen" nám zasílejte do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama)