Den ze života mladého milionáře I.

Ráno obvykle vstanu v 10:00, někdy i výjimečně dřív, to ale musí už jít o nějaký ten milion, inteligentní emancipovanou slečnu nebo golf. Budeme radši tedy brát, že vstávám v těch 10:00. Nějakou chvilku mi trvá než se odeberu ze své vily na Ořechovce a už mířím na snídani. Buď do hotelu Diplomat nebo Cafe Louvre, v ruce Wall Street Journal, Hospodářské Noviny, Lidovky. Někdy i Marketing and Média nebo Strategii, pokud vyšla. Jelikož pracuji v reklamě, jsem nucen i někdy otevřít bulvár jako Spy, nebo Blesk.

Obvykle při snídani začínám dělat business. Často s lidmi z uspěšné producentské filmařské a distribuční firmy, protože jim děláme reklamu k jejich filmům, s lidmi na vysokých pozicích v internetové branži, s jedním manažerem popových hvězd, s kterým chystáme tiskové konference pro naše klienty a připravujeme reklamu na nový muzikál a v neposlední řadě hlavně s lidmi z reklamy, například z těmi, co dělali reklamu na energy drink Šok: "Až do poslední kapky, vypadalo to jako ejakulující penis), a podobně.

V Louvru jsem většinou tak do 11:30, kde si k snídani většinou dám ovocný salát a hruškový juice. Ještě bych měl říci, jak jsem oblečen. Nic extra, žádné krokodýlí boty. Od zdola: Boty Bally, oblek Benvenuto upravený přímo na míru, košile Via Della Camicia a kravata Pierre Cardin a brýle Ray Ban. Všechno do 50 000 Kč. To nosím, když není 30 a více stupňů, pak mě nikdo v obleku neudrží a přesedlávám na jachtařské boty Le Coste a kalhoty a tričko s límečkem Polo Ralph Lauren.

Už se pomalu blíží čas oběda, říkám si s kým bych měl jít na oběd? Napadne mě šéf a majitel další úspěšné firmy. Dělá do internetu a telekomunikací. Říkám si, že z toho bych mohl vyrazit nějaké prachy. Volám mu, jestli nejde na oběd a on mě zve do Zlaté Prahy, restaurace na střeše hotelu Intercontinental, jedna z nejlepších v Praze. Začínám chřestem jako předkrm, hlavní jídlo křepelčí vajíčka a jako dezert volím osvěčené Tiramisu. K pití samozřejmě minerálku Evian. Na jednu osobu 1500 Kč, což ještě jde. Parťákoví říkám, jak špatně vybudoval Brand Identity své firmy, měl by věnovat nějaké peníze na "repositioning", salesmanský kecy ať dá nějaký peníze na reklamní kampaň. Na konec souhlasí, říká, že mám na to strop 300 000 Kč. Není to moc, ale vydělat si během hodiny a půl 300 000 není špatné.

Ve dvě jsem slíbil jedné firmě, že jim pomohu obhájit jejich business plán firmy před investorem. Celkem žádají investora o 30 milionů korun, jedná se o investiční mezinárodní fond. Argumentujeme jak to jde, meeting v exklusivních kancelářích na Vinohradech končí. Říkám, že to nevidím slibně. Děkují mi za výpomoc, z které jsem měl slíbenou slušnou provizi, pokud by to vyšlo. Konkrétně milion a půl. Pracujeme zrovna na reklamní kampaň pro další mezinárodní firmu z oblasti telekomunikací a internetu, běžím se na chvilku mrknout jak si vede náš kreativní team. Zrovna probíhá brainstorming, nápady jak kampaň zrealizovat lítají vzduchem. Na konec se rozhodneme pro řešení "party people", dvě postavičky, které provázejí celou kampaní. Zrovna se navrhují firemní trika, opravdu sexy. Práce už mě přestává bavit, volám dceři jednoho moc úspěšného politika. Spolu s dalším synkem významného českého angažovaného herce jedeme na odpolední kalbu k té dceří politika. Ta nám otevírá dveře do bytu, mírně už opilá. Party se rozjíždí pomalu (není se co divit, je teprve 16:00), všichni jenom sledují co běží v MTV, což mě opravdu nerajcuje. Chci už jít domu, ale začínají kolovat první jointy. Říkám si, tady musím počkat, musím vidět kámoše ja "lítá". Taky, že ano, začíná pokřikovat z okna na kolemjdoucí důchodce. Na jednou začíná brečet, něco co jsem ještě v tomhle stavu nezažil. Na jednou je mu špatně a v okamžiku zvrací. Říkám si, to je ale průser, hodně vysmátej. Půjčuju si jeho mobil. V seznamu vidím číslo na Miloše Formana do New Yorku. Tomu bych mohl zavolat. Taky, že ano: "Forman ozývá se z telefonu?". Já rozesmátej pokládám telefon. Jdu se podívat na záchod. Tam leží dcera politika s mým kámošem, jenž má hlavu v toaletní míse. Již není vysmátej. Říkám si, mám je vyfotit a poslat fotku do blesku? Radši balím kufry a jdu na večeři do Restaurace Ořechovka, poblíž mého domu. Na jednou přijíždí auto, z něhož vyskakují dva bodyguardi. Co se to děje? Proti mě jde někdo menší postavy se slunečními brýli, a on to Václav Havel. Pan prezident si sedá k vedlejšímu stolu. Opravdu jsem to nečekal, není se ale co divit, bydlí ve stejné ulici jako já - v Dělostřelecké. Pomalu odcházím z restaurace, musím doma ještě něco vyřídit. Večer mě čeká oslava konce školy se svými spolužáky. Máme rezervovanou nějakou hospodu, Vosí Hnízdo, na Letné.