715. Cesta kolem Světa

Cesta kolem Světa

Když jsem Tě tenkrát na procházku zval,

já chtěl s Tebou obejít celý Svět,

Tvého odmítnutí jsem se bál,

s odvahou já šel,

na té cestě hlídaly naše kroky sochy,

které do dřeva někdo vytesal,

a všem lidem na odiv nechal jako

němé svědky času stát.

Vítr a lístky ve větvích staletých stromů

se na hrázi Světa s hladinou snoubí,

když jdou pít,

a já s Tebou šel, nevnímal jsem čas,

chybí mi Tvůj smích,

slunce rozehrálo hru světel a stínů,

život nám hodně dal a bral,

Tvůj stín se vedle mého malý zdál,

když já vedle Tebe,

pod staletými stromy stál,

a sílu z té krásy sobě bral.

Jít tak s Tebou břehy květů,

vnímat tu krásu a každému ji přát,

závidím slunci, že Tě může hřát,

zůstaň schoulená,

chybí mi Tvůj smích,

Tvoje ruce a Ty celá,

já s Tebou obejít bych zase šel celý Svět,

ať pálí slunce či je nebe plné hvězd.