Knižní recenze: Páté srdce

Pokud lze o nějaké knize říct, že ji autor napsal především pro vlastní potěchu a ne tak úplně readersfriendly, pak Páté srdce Dana Simmonse do kategorie takových knih zcela jistě patří. Co však na to čtenář? Skví se před ním hostina ducha rozložená na 576 (!) stránkách textu a obsahuje mnohé, pečlivě a pozorně vyrovnané lahůdky - některé rozpoznatelné na první pohled, jiné méně známé, možná dosud nepoznané. Je snad vinou hostitele - autora, že leckterý host – čtenář nedokáže některé pochoutky dostatečně ocenit a neumí si je vychutnat? Vše přece bylo připraveno s maximální možnou péčí, s radostí a s tím nejlepším úmyslem.

Asi v takové situaci se ocitá ten, kdo se vrhne na Páté srdce navnaděn lahůdkou největší, postavou Sherlocka Holmese. Nemůže však čekat, že se s ní vypořádá jako s hamburgerem některého (nejmenovaného) řetězce rychlého občerstvení. Podivuhodný žánr, do kterého se tentokrát Dan Simmons pustil, v sobě totiž kombinuje dokonalou znalost této hlavní – a to fiktivní - postavy a jejích činů, jak byly popsány v tzv. holmesovském kánonu, tj. v souboru 56 povídek a 4 románů, které o Sherlocku Holmesovi napsal jeho duchovní otec A. C. Doyle. Místo doktora Watsona mu však Simmons po bok staví skutečného amerického spisovatele, Henryho Jamese (1843-1916), ve své době dosti značně populárního. (Nebudu předstírat, že mi je to jméno známé. Socialistické školní osnovy ho zcela opomenuly a potom jsem to již jaksi nedohnala. Některá jeho díla však vyšla i česky a Strašidelné příběhy si nyní přečtu v dohledné době zcela jistě.)

Tyto dva pilíře, Holmes a James, potom umožňuji autorovi, rovněž Američanovi, aby mezi ně ukotvil další postavy jak fiktivní, a to nejen z holmesovského kánonu, ale i skutečné, a propletl jejich dějové linie do smysluplného příběhu protkaného četnými historickými reáliemi. Proto se také tento žánr nazývá historickou fikcí. Zároveň však je také holmesovsklým pastišem, tj. příběhem postavy, kterou o ní sepíše někdo jiný než její autor. A proč se právě holmesovský pastiš dnes těší takové popularitě, a to také v televizi a filmu? Na to Dan Simmons odpovídá ve svém rozhovoru k této knize nedlouho po jejím vydání v roce 2015: „Je to jako s dobou parníků. Když technika pokročila tak daleko, že mohl být vynalezen parník, tak ho najednou různí lidé na různých místech vynalezli téměř současně. A tady jde prostě o dobu Sherlocka Holmese.“

Ve skutečnosti se však autor v první řadě chtěl zabývat Henry Jamesem. Jednou z mnoha osob, které mohl potkat ve své době, je právě Sherlock Holmes. Pozadí jejich setkání tvoří vyšetřování poměrně banálního úmrtí příslušnice americké smetánky Marian Hooperové Adamsové přezdívané Clover (česky jetelový trojlístek, jehož vzácnou variantou je čtyřlístek, abychom byli úplně přesní, přesně tak, jak si toto dílo zaslouží). Ubohá Clover sužovaná depresemi však rozhodně žádné štísko nebyla. Co když však její údajná sebevražda byla ve skutečnosti vraždou? A tak postupně spolu s Velkým detektivem rozkrýváme i nitky anarchistického spiknutí, jehož skutečnou předlohou mohl pro autora být sarajevský atentát, jen posunutý o dvacet let hlouběji do minulosti, do roku 1893.

Trošičku teď autora podezřívám, že si vybral tento rok hlavně proto, aby nám, čtenářům, mohl předestřít pochoutku opravdu skvostnou, Světovou kolumbovskou výstavu, která se toho roku konala v Chicagu a  všechny její divy a podivuhodnosti. (Poprvé zde např. byla představena pouťová atrakce u nás zvaná ruské kolo, v angličtině však Ferrisovo - Ferris wheel, podle svého vynálezce.  Dosahovalo výšky 80,4 metru, pro srovnání London Eye je vysoké 135 metrů.) Výtečně se ale tento rok hodí i do životopisu Sherlocka Holmese, který se znovu vrací na scénu po svém údajném skonu u Reichenbašských vodopádů v roce 1891. Zaplnění těchto dvou let, kdy byl Holmes považován za mrtvého, je jedním z těch momentů, kdy autor přispívá k doplnění holmesovského kánonu, což, jak sám říká, bylo při psaní tohoto díla jeho přáním. Na scéně se tak opět objevuje také Napoleon zločinu, profesor Moriarty, i Holmesova femme fatale, Irena Adlerová.

Záleží samozřejmě na čtenáři, kterou z pochoutek této pomyslné hostiny ochutná (časem určitě všechny) a kterou napoprvé přeskočí, případně, která ho osloví nejvíce. Mě osobně nejvíce potěšily ty části, kdy se ani ne čtyřicetiletý Velký detektiv, kterého jsem v Doylově podání vnímala jako postaršího detektiva spíše přemýšlivého než bojovného, stává doslova akčním hrdinou. Neméně pozoruhodný je i vhled do jeho duše a pocitů narkomana, který se právě rozhodl nahradit kokain novou, právě objevenou a prý nezpečnější látkou heroických vlastností, heroinem. Stojí snad právě drogami rozkolísaný mozek za Sherlokovou domněnkou, že není skutečným člověkem, ale jen literární postavou, a že se obává toho, kam ho jeho autor zavede? (A kdo píše naše osudy, chce se zároveň zeptat čtenář, i když ví, že odpovědi se mu nedostane.)

Inu, těžká kniha, a nejenom pro těch 576 stran. Vydavatelství Mystery Press tentokrát sáhlo po 29. díle  velmi úspěšného a mnohokrát oceněného autora (především sci-fi literatury), který se nyní, na prahu sedmdesátky (nar. 1948), chystá vypustit do světa svoji třicátou knihu, opět historickou fikci. Jmenuje se Omega Canyon a bude se odehrávat se v Los Alamos v letech 1943-1945. Simmons sice slibuje, že půjde p kratší dílo, ovšem jestli propadne kouzlu počátku atomového věku stejně jako „parníkové době“ Sherlocka Holmese, máme se na co těšit.

Páté srdce bylo jistě náročné i pro překladatelku Alžbětu Lexovou. Převést ho do češtiny v plném rozsahu obsahu by si vyžadovalo obsáhlý poznámkový aparát, který ovšem v beletrii nemá jaksi co dělat. (I když mé zkoumavé povaze nevadí, spíše naopak.) Rozumně je tedy jako „pozn. překl.“ doplněno jen to nejnutnější, což při této hostině skvěle poslouží jako příhodné příbory či napichovátka.

S ohledem na toto všechno nepřekvapí nejednoznačné reakce čtenářů roztroušené různě po internetu. Jasně je na nich vidět, že každému zachutnala jen část hostiny, zatímco jinou tak úplně nemusí (ale možná se k ní ještě vrátí). Budoucímu čtenáři však stačí mít na paměti jen jednu věc. Je to hostina. Ne fastfood.

Jitka Lenková