Nechce být sama, nechce být sám

Záslužný filmový počin Silvie Dymákové Šmejdi (2013) poukázal na specifický druh týrání. Následovala masová medializace tohoto problému. Ale ještě to bude běh na dlouhou trať…

Prohlídka chráněného zámku. Oběd zdarma a jako dárek šiška salámu. Zdravotní plán na míru. Zábavný program. Těmito hesly, ať už je konkrétní znění jakékoliv, chtějí jejich autoři říct jediné: Speciální nabídka! Jen nyní a jen pro Vás! Ano. Speciální nabídka, jak si nechat ublížit a obohatit hyeny převlečené za prodejce.

Silvie Dymáková, která za snímek získala Českého lva 2013 v kategorii Nejlepší dokumentární film, říká, že film nebyl plánovaný. Měla strach o babičku, která na předváděcí akce jezdila. To, co postupně zjistila, předčilo její nejhorší očekávání a uzrálo v ní přesvědčení, že s problémem se musí ven. Zapálení pro věc se brzy přeneslo na ostatní, zejména na psycholožku Romanu Mazalovou a tým spolupracujících právníků.

Štáb měl často problém se na akci dostat. Vychytralé firmy, jejichž součet činil v čase natáčení snímku kolem pěti set, cílí totiž výhradně na lidi se znaky mentálního postižení a na staré spoluobčany. Proč? Jsou snadno zmanipulovatelní. Zapomínají. Neumějí říkat ne. Nechtějí vypadat jako lakomci. Obchodní techniky těchto firem jsou pak z 80 % protizákonné. Prodejci však ovládají různé kličky, takže právní ošetření je problematické.

Oproti tomu snadné – nikoliv samozřejmě pro seniory, kteří absolvovali několikahodinovou masáž mozku – je již zmíněné manipulativní jednání. Prodejci opovržlivě kritizují posluchače, že je ani evidentní zdravotní indispozice nepřimějí „pustit korunu“. Často volí komplikované slovní obraty a komplikovanou syntax, úzce speciální terminologii, nezřídka také mají ve své aktivní slovní zásobě slova, která si sami vymýšlejí. Je to proto, aby o sobě senior začal pochybovat – nejsem schopen sledovat vývoj jazyka, nedokážu určitě ani samostatně nakupovat, musím si nechat od odborníků poradit.

Podívejme se na konkrétní výsek z filmu: „Vy máte jako dárek ode mě mixer, merino deku a indukční plotýnku. A to neplatíte. Ale tuhle deku vám nemůžu dát jako dárek. Tahle deka stojí 14 999 Kč a tu chci jedinou zaplatit, abyste mi dokázali, že něco málo umíte dát.“ V krátkém proslovu prodejce najdeme hned několik manipulativních technik. Bohužel, snímek dále ukazuje, že výjimkou nejsou ani výhružky: „Když si nic nekoupíš, nedostaneš oběd a dostaň se domů, jak chceš.“ Ne zcela raritně dochází i k fyzickému napadení.

Dokument není letošní, není ani loňský, ale rozhodně nejde o příslovečné „loňské sněhy“. Téma je bohužel aktuální a nadčasové. V závěru snímku se u fotografií poškozených osob píše třeba o Anně toto: „Nechce být sama. Na prodejních akcích nakoupila zboží za více než 200 000 Kč.“ Popisek u Václava říká zase: „Nechce být sám. K výletům stále přemlouvá kamarádku Danu.“ Co můžeme udělat my? Informujme rodiče a prarodiče o dění ve světe. A hlavně, i přes tlak, který na nás vyvíjí dnešní doba, nikdy nedopusťme, aby se cítili sami.

Michaela Kašičková