Výstava: Gotika v jihozápadních Čechách

Výstava Gotika v jihozápadních Čechách: Obrazy krásy a spásy představuje soubor pozdně gotických uměleckých děl, jenž byl s mimořádným úspěchem představen v Západočeské galerii v Plzni. Vystavení děl z období doznívajícího středověku (15.–16. století) z jihozápadních Čech vyvolalo senzaci – v celé historii Západočeské galerie (založené roku 1953) tato expozice přilákala nejvyšší, rekordní počet návštěvníků. V Národní galerii v Praze je z této přehlídky představen výběr obrazů a soch, který přesně ukazuje, proč pozdně gotické umění z  jihozápadních Čech vzbuzuje takovou pozornost, a dokládá, že prezentace tohoto souboru působí na diváky jako magnet.

Území jihozápadních Čech je v jagellonském období spojeno především s majetkovou expanzí mocného šlechtického rodu Švihovských z Rýzmberka a růstem rodových dominií dalších jim příbuzných rodů (páni z Rýzmberka a Dolan, Rožmitálové, Černínové z Chudenic). Členové těchto rodů vlastnili rozsáhlá území, zastávali v zemi nejvyšší funkce a patřili mezi nejbohatší osobnosti v Českém království. Jejich obrovský politický vliv sílil i díky šikovné úvěrové politice; mezi nejvýznamnější dlužníky patřili oba jagellonští králové Vladislav a Ludvík. Král navíc pobýval převážně v Uhrách, takže v Čechách faktická moc spočívala v rukou nejvyšší šlechty, z níž výsadní postavení náleželo právě oběma zmíněným rodům. Jejich vysoký společenský statut se projevoval i prostřednictvím rozsáhlé donátorské činnosti; staly se největšími objednavateli v oblasti jihozápadních Čech a jejich umělecká reprezentace dosáhla v rámci Českého království té nejvyšší úrovně.

Koncept výstavy proto ukazuje umělecká díla vzniklá pro objednavatele již zmíněných šlechtických rodů, především Švihovských z Rýzmberka – např. Epitaf Půty Švihovského z roku 1504 či dochované části původního oltářního vybavení hradního kostela na Rabí z roku 1498. Druhou část výstavy tvoří díla, jež za svůj vznik vděčí městům. Mezi největší objevy výstavy patří dosud neznámé reliéfy hlavního oltáře děkanského kostela v Klatovech s náměty z Kristova dětství. Monumentální řezby vynikající výtvarné kvality ve stylu tzv. podunajské školy vznikly po roce 1521 v bavorském Pasově, kde je objednala klatovská městská rada. Pro hlavní oltář městského kostela v Kašperských Horách vznikla trojice soch, z nichž ústřední Panna Marie s Ježíškem se stala znakem výstavy. V okolí města Kašperské Hory se nalézala největší ložiska zlata a díky jeho těžbě a distribuci dále do Čech a do Evropy bohatla i města podél Zlaté stezky.

Světem vlastních původců artefaktů, tj. řezbářů, malířů a dalších řemeslníků, se zabývá třetí část výstavy s názvem Fenomén řezbářských dílen. Na základě unikátní konfrontace vystavených děl Mistra Oplakávání Krista ze Zvíkova a Mistra Oplakávání Krista ze Žebráku z první čtvrtiny 16. století (Oplakávání Krista z hradu Zvíkov, Oplakávání Krista ze Žebráku) lze poodhalit způsoby organizace řezbářské práce a formování výtvarné tradice na základě sdílení a předávání stylových forem. Tato dvě Oplakávání patří k ikonickým dílům naší pozdní gotiky a v Národní galerii jsou spolu představena vůbec poprvé, a to díky pochopení a podpoře zapůjčovatelů, kteří byli výstavě maximálně nápomocni. Vystavení obou Oplakávání také umožňuje sledovat rozdíly v přístupu dvou největších uměleckých osobností „české“ pozdní gotiky – tj. mezi Mistrem Oplakávání Krista ze Zvíkova a Mistrem Oplakávání Krista ze Žebráku.

Část názvu výstavy – Obrazy krásy a spásy – spojuje tři termíny. Termín „obrazy“ odkazuje ke středověkému souhrnnému označování soch a obrazů pojmem „imagines“. Dnes nám tyto obrazy přinášejí především zážitek krásy, zatímco původní, středověký divák si je spojoval s nadějí ve spásu své duše.

Šternberský palác

Hradčanské nám. 15
118 00 Praha 1

Datum konání: 27. března 2014 – 6. července 2014

VSTUPNÉ V RÁMCI STÁLÉ EXPOZICE: