Filmová recenze: Žena v kleci

Dětské bolesti. Tržné rány z dětství. Do sedmi let věku je dítě otevřený trychtýř přijímající vše. Naprosto vše, co k němu přichází. Informace, dojmy, zkušenosti… Je jako houba, jež nasává a nasává. Co když během dětství utrží rány, které ho poznamenají po zbytek života? Zcela pravdivé, i když mnohdy šokující, jak průběh dětství ovlivní člověka po zbytek života. Co zaseješ, to sklidíš.

Do našich kin přichází nejúspěšnější dánský snímek za posledních deset let. Thriller natočený režisérem Mikkelem Norgaardem dle bestselleru Jussiho Adler-Olsena má zcela jednoduchý název: Žena v kleci. Scénáře se ujal Nikolaj Arcela /Muži, kteří nenávidí ženy, Královská aféra/.

Jedním z hlavních hrdinů snímku je komisař Carl Morck /Nikolaj Lie Kaas/. Po tragické přestřelce, v níž jeden z jeho parťáků přijde o život a další ochrne, je Carl přeložen do nově zřízeného oddělení Q. Tam se mají třídit již dávno vyřešené a zároveň i odložené případy. Carl se svým novým asistentem Assadem /Fares Fares/ narazí na případ Merete Lynggaardové /Sonja Richter/, populární političky, která údajně před pěti lety spáchala sebevraždu skokem z trajektu. Jediným svědkem byl její duševně nemocný bratr. Carl s Assadem se vrhnou do znovuřešení jejího případu.

Dánský snímek pomalu, ale jistě odhaluje kostlivce ve skříni. Jednoho za druhým až je z nich celá parta... Každá rodina má alespoň jednoho a obvykle ho nechává být. Snaží se ho ignorovat nebo na něj dokonce i zapomene. Některé rodiny si bohužel ani neuvědomují význam odložené, nevyřešené či prostě "jen" opominuté záležitosti či osoby.

Časté hlášky "Nikdo není perfektní..., každá rodina přece má nějaké problémy,...ona vždy byla černou ovcí rodiny, apod. - jsou notoricky známé. Tím pádem postupně dochází k čím dál tím větší nerovnováze. A jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Ucho se obvykle urve s pěkným rachotem ve chvíli kdy někdo z rodiny, už toho má tak akorát dost a jde do akce. Jeho energie, záměr a velmi často i nebývalá krutost představují všechna ta předchozí léta, kdy se záležitost či osoba opomíjely či ignorovaly. Běžným případem z každodenního života je, že potomek začne fetovat, opíjet se či se jinak sebepoškozovat. Sebeničení může spočívat i ve flákání se, nekonečné hledání štěstí a spokojenosti a nenalézání důvodu pro spokojený život. Pokud se jedná o tzv. slušnou rodinu, okolí se nestačí divit. Natož rodiče! „Co všechno jsme pro něj/pro ni udělali a takhle se nám odvděčuje!?“, lamentují a kropí polštář slzami. Jde o velmi hluboké téma, pomoc profesionálního terapeuta je nezbytná. Potomek se podvědomě ničí a tím upozorňuje na energetickou nerovnováhu v jeho/její rodině.

Žena v kleci je excelentním případem, k čemu všemu může dojít pokud rodina nechá svoje nevyřešené záležitosti být. Dále se nechci více rozepisovat, aby neprozradila pointu celého snímku.

Sonja Richter v jedné z hlavních rolí odvedla naprosto úžasný výkon. Její filmová postava byla velmi mentálně silná a navzdory naprosto šílené realitě se rozhodla, že je v pořádku a vše zvládá.

Žena v kleci je velmi inspirativní právě z pohledu síly záměru a lidské vůle. Každá situace přichází s řešením, i když se z počátku může zdát naprosto beznadějná. Přeji vám silný divácký zážitek.

Dánsko 2013

Žánr: drama

Režie: Mikkel Nørgaard

Hhrají: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Sonja Richter, Mikkel Boe Følsgaard, Søren Pilmark, Troels Lyby a další...

Přístupný od 15 let

Premiéra: 31. října 2013

Zdroj foto: http://www.aerofilms.cz

Napsala Hana Kasalová